Ještě by se mohli objevit <mzd> a <jokp>
Detail hlášky #73593
<manželka z domova> Víš co je depresivní? Já bych furt spala a v kuchyni mě čeká nádobí ještě od čtvrtka. :(
<já odjetý kvůli práci> Myčka toho většinu zvládne. ;-)
<m> No ale to to tam musí někdo naskládat a trénink kocoura se zatím nevyvíjí dobře.
<j> :D :D a nikdo jiný Tě nenapadá?
<m> Jako babička? Dobrý nápad, snesu jí to dolů [do přízemí], dík!
Komentář: Ta žena má domácnost v krvi!
Informace o hlášce
Datum přidání: | 23. 11. 2015 |
---|---|
Kategorie: | Hlášky |
Autor: | myyysha (8 hlášek) |
Hlasování: | takylama, bosorka, despy, chudst, mrMys, zgrossl, Witek 7 pro a sasagin, lennyd, crooty, rain, Stickman, CarpeNoctem, PL75, razden, piol, krutoslav, sebastian_hardie, Mat3s_, HOLAS, Flad, togi, Kriz22, vinczenzo, sevenjetc, Annacerv, Komunard, kudli, OttoCZ, While, kapoka, SkweerookL, Finarfin, Zelvi, MasterjokerX, anela, oprs, SkyHaven, Lorandel, Coolak, Kukensius, matrix17, baffiak, izzi_cz, subzero, jabadabaduuu, Apophis, Vrchov, WellBloud89, tristaver, nevim333, bender123, kbtmichal, xkox, Tutanken, Alf, PSK, pavelnop, suah, naituf, Schmeeczko, Tinnarr, Dovi, Sed, insaina, Altair, Brambor, JackSwigert, Cejda, Hammer, Komaar, w3m, Maty991, zelvak, killercat 68 proti |
V oblíbených: | Žádný uživatel |
Oblíbenost: | 4,59 % |
Stav: | Má záporné skóre |
Diskuze
A chtělo by to říct, v jaký den se rozhovor odehrál. Nádobí od čtvrtka není v pátek (je-li to pátek stejného týdne) zas takový problém, ale pokud by byla středa... ;-)
Aby měl kam zastrčit? Notyvole, to snad než mít TOHLE doma, tak si budu honit...
A jinak... já teda taky rozhodně nejsem z těch, co dopijou kafe a hned umejou hrneček, protože kdyby ho položili do dřezu, tak by asi vybuchl nebo řval na celé sídliště TADY BYDLÍ PRASE, MÁ VE DŘEZU NEUMYTÝ HRNEČEK!, ale přece jen ocamcaď pocamcaď.
Když už je toho špinavého nádobí přespříliš (čumí to z dřezu nebo se hrnce začnou štosovat na sporáku), holt se na to vrhnu, nikdo to za mě neudělá a do stavu, kdy to začne zavánět, to dohnat nechci, kdo to pak má čuchat? ;-)
Narážel jsem spíš na to, že to už je lenost na kvadrát, být línej i naplnit myčku... nehledě na to, že já mít myčku, tak ji plním tak nějak průběžně - co zašpiním, dám rovnou do myčky. Takže "být líný naplnit myčku" mi fakt nejde do kotrby. V myčce to není vidět a ještě mám přehled o tom, kdy ji bude nutno zapnout, ve dřezu či na lince by to akorát vypadalo jak půl zadele z roští ;-)
A když jsem občas u mámy, stane se, že je myčka plná čistýho nádobí dva tři dny, protože nikdo na to nemá čas/nechce se mu. A máma si pak na víkend odjede a "Dáro, ukliď tady", a to se mi taky nechce dávat to špinavý zaschlý smradlavý nádobí do myčky, kor když je od věcí, co jsem třeba já ani nejedla. A to není lenost, to je prostě jen znechucení. Ale když jsem tam sama, tak to taky strkám rovnou do ní.
Další člověk by sám třeba své nádobí do myčky dal, ale tak když už tam je beztak bordel od jinejch, proč by se unavoval (svým způsobem pochopitelné) a pak to čeká na chudáka, kterej to psychicky nevydrží a udělá to.
Což první dva lidi akorát povzbudí na to srát plánovitě, protože nech to tam, on to ten vůl udělá... a když neudělá a nebude čistej talíř, opláchnu si jen jeden, to stačí, zbytek "někdo" udělá...
Připomíná mi to tohle:
Byl jednou jeden podnik a v něm pracovali čtyři zaměstnanci. Pan KAŽDÝ, pan NĚKDO, pan KDOKOLIV a pan NIKDO.
Jednoho dne bylo třeba splnit důležitý úkol a KAŽDÝ si byl jist, že to NĚKDO udělá. Mohl to udělat KDOKOLIV, ale NIKDO to neudělal.
NĚKDO se rozzlobil, protože to přece byla práce pro KAŽDÉHO.
KAŽDÝ si myslel, že by to mohl udělat KDOKOLIV, ale NIKDO si neuvědomil, že to KAŽDÝ neudělá.
Nakonec KAŽDÝ obviňoval NĚKOHO, že NIKDO neudělal to, co mohl udělat KDOKOLIV.
Jo, dobrá, případ, že mám návštěvu a plnění myčky po večeři by nabouralo atmosféru směřující k postelovému pokračování večera, to beru.
A pokud nečekaná návštěva je zároveň takový pedant, že se chytí nádobí, které mám ve dřezu a prostě ho "musí" umejt, tak dobře jí tak.
Já budu sedět, s úsměvem na ni koukat a myslet si něco o magorech aneb jestli by mě návštěva tímhle chtěla "poučit příkladem", nevyjde jí to ;-)
Ale pokud žiju sám jako teď - NA CO?
Pokud jsme čtyři, což byl největší počet u nás doma - máma, otčím, ségra a já - NA CO?
Vždycky to bylo kam dát. Takže jsem nikdy neměl důvod utírat nádobí.
Pamatuju, že to po mně máma jednou chtěla, já se úplně automaticky - asi v deseti letech - zeptal "a proč to mám utírat, proč to nenechat uschnout a uklidit potom?". Máma zkonstatovala, že teda dobře, ale že to bude ještě dneska uklizené, ať si nemyslím, že se tomu vyhnu. No a tím jsme najeli na systém "budeš uklízet nádobí, utírat to teda nemusíš, ale uklízet budeš, hlídej si to, nikdo to za tebe neudělá." A bylo.
Utírání? Zbytečná práce. Nemusel jsem, nebylo nutno, tak proč?
Jo, jenže to bych tu první várku musel co? Utírat... to za prvé a za druhé nerad dělám věci na pokračování. Když už se do něčeho pustím, chci od toho následně mít nějakou dobu pokoj a ne že umeju nádobí a za hodinu abych myl další...
Tak jsme zavedli systém "pokud to mám udělat, nech to na mně. Já to udělám, tomu věř, ale chci si to udělat po svém. Je snad moje věc, jestli umeju dvakrát málo nádobí nebo jednou velkou hromadu, meju to já nebo ty?"
Máma žbrblala, ale nakonec uznala, že je to fakt moje věc a ať si to teda dělám po svém. A tak by to mělo být.
"Buď mi řekni, CO mám udělat nebo JAK to mám udělat. Pokud mi chceš říkat oboje, udělej si to rovnou sama", toť moje heslo.