Detail hlášky #73267
<a> Tak sem konečně šel opravit ten ucpanej záchod v patře
<b> Mladá tě dokopala? :D
<a> Ne, chtěl sem si užít, tak si řikam, že jí udělam radost
<a> Uklidil sem
<a> Umyl nádobí
<a> A šel na ten záchod. Zvonem to nešlo, tak sem ho odšrouboval a koukam do tý roury
<a> a řikam si, tohle jentak neprošťouchnu, pudu na to chemicky
<a> roztažnost plynů... prostě to tam nasypu, tu rouru zadělam a ono se to profoukne
<a> a ten plyn to vytlačí do kanalizace
<b> Ti praskly trubky, co?
<a> Ne, to sem zohlednil
<a> Tak si připravim záslepku, nasypu to tam, zašroubuju a čekam
<b> Záslepka nevydržela?
<a> vydržela. ale kde je psáno, že až to profoukne, tak to nevleze do bočních větví a pude jen tou hlavní ke kanalizaci
<b> ou :D
<a> mladá se sprchovala
<a> teď se meje znova
<a> budu rád, když mě nechá spát na gauči
-!- a has quit
Komentář: ten už si moc neužije
Informace o hlášce
Diskuze
Tento byt je skutečně MŮJ - koupil jsem si jej za peníze z dědictví po matce.
Takže pokud se sem přistěhuje nějaká dívka či žena, byt sice bude "náš", ale papírově "můj" a i pokud bychom se vzali a poté rozvedli, byt bude stále MŮJ a bývalá na něj nárok mít nebude.
U bytu, který si partneři či manželé koupí za společné peníze, je to něco jiného. Ten už není "můj" ani "tvůj", ale "náš".
Ale členství v družstvu mám sám na sebe a ani manželství na tom nic nezmění. Za manželství bude manželka mít akorát něco jako nárok tu bydlet a družstvo do toho nebude moci kafrat, ale ve chvíli rozvodu bývalá tento nárok ztratí.
Takže tak.
Takže tak.
V takovém případě to beru stylem "je to můj byt, tak bude po mém".
Příkladem budiž např. to, kdyby partnerka chtěla do bytu psa. Já to mám nastaveno "jen přes mou mrtvolu!" a co teď?
No co. Tento byt je můj, tedy tu pes nebude, toto je byt a ne psí bouda.
Pokud bych se přistěhoval k partnerce a ona by řekla "já psa chci a hotovo", mohl bych akorát skřípat zubama a maximálně dát ultimátum "pes nebo já", ale být samozřejmě připraven i na možnost "pes". A to byl jen příklad, takováto ultimáta nemám příliš rád.
V bytě "našem" by to už bylo o dohodě a nemám tušení, jak by to dopadlo.
Tolik k "můj", "tvůj" a "náš".
Ustoupím a budu trpět a skřípat zubama, když budu pětkrát za noc vyhazovat psa z postele, kam se nasáčkoval a ještě popř. poslouchat partnerku "proč ho tam nenecháš, copak ti vadí?"... ano, vadí. Já mám postel, pejsek pelíšek, má mu do pelechu taky nelezu.
Toto je bohužel situace, kde se NEDÁ udělat kompromis, vždy jeden "vyhraje" a druhý" prohraje. Kompromis se dá udělat např. v situaci "já chci sex třikrát denně, partnerka jednou", tak se dohodneme na zlaté střední cestě a budeme mít sex dvakrát týdně. Ale situace hot nebo čehý bys chtěla řešit jak, pokud by si oba stáli na svém a nikdo nechtěl ustoupit?
Já to mám totiž nastavené jasně. Pes patří k baráku. Ven na zahradu, kde má výběh. Do bytu NE a nejede přes to vlak.
<a> samozřejmě může bydlet v JEJICH, nebo dokonce JEJÍM, to rozhodně nerozporuju. Psal jsem ale o tom, jak to mám já.
Někdy s tím je potíž, pokud třeba manželé mají byt na hypotéku. To se nedá říct "byt je MŮJ, je psanej na mě a platím splátky ze SVÉ výplaty". Možná ty splátky skutečně platí ze své výplaty, ale v tom případě se dá předpokládat, že dejmetomu jí za manželčiny peníze, protože on platí účty a žena táhne domácnost a bez ní a jejího platu by tu hypotéku neutáhl, například. Tam je ten byt potom skutečně "náš".
Jinak je to bohužel pravda, že cokoliv "naše" je v případě rozchodu/rozvodu problém, ale takhle se dopředu přemýšlet nedá, to aby pro jistotu člověk do žádného vztahu nelezl... takže přemýšlet o "moje-tvoje-naše" má smysl jen u dražších věcí typu auto, byt, elektronika či v případě "pes je náš, rozcházíme se, kdo si ho vezme, když ho chceme oba?".
...jelikož jsem zažil, jak to vypadá, když se rodina přetahuje o majetek, zvenčí i zevnitř, tak mám na věc poměrně jasnej názor. Dobrá škola, doporučuju všem, zamilovaným obzvlášť :-) A to zrovna moje rodina jsou celkem inteligentní, racionálně uvažující lidi, přetahovačky afektovaných blbek s macho pitomcema o dvacet litrů, to musí být teprve tóčo :-)
I když pokud by se něco takového stalo, svým způsobem dobře tak. Láska je jedna věc, ale přemýšlet i o nejhorší situaci - že láska vyprchá a co budeme dělat potom - není nic špatného. Já bych proti ev. předmanželské smlouvě neměl pranic.
A já teda nejsem žádný kutil, ale opravovat něco v koupelně, když tam někdo jiný něco dělá mi připadá jako koledování si o něco podobného.
Taketo veci osobne riesim chemicky, nie fyzikalne.