Detail hlášky #73210
<a> Tak jsem přišel do práce
<a> Bavím se s kolegyní
<a> Zapnu počítač
<a> Spustím internet
<a> Otočím se zády
<a> Internet načte poslední stránku, kterou jsem měl otevřenou
<b> Porno?
<a> Czech mega swingers 17 part 6
<b> Neeee :D
Informace o hlášce
Diskuze
Ono by to spíše totiž chtělo trošku více motivace a správného přístupu ze strany vedoucích. A především také více důvěry - ono čím více s lidmi jednáte jako s malými dětmi a řídíte je skrz "zákazy, příkazy, povely, tresty apod.", tím více se jako malí děti chovají..
Správný vedoucí nepotřebuje dělat represe, protože zaměstnanci si ho sami váží za to, jaký je a nechtějí "ho naštvat".. Ale je to oboustranné - správný vedoucí i ví, kdy se hodí "přimhouřit oko" vůči některým lidským slabůstkám a dovolit je, čímž se pak v důsledku zvýší produktivita práce..
Ale krom toho samozřejmě správný vedoucí musí i poznat, kdy je zaměstnanec "nepoučitelný" a potom se s takovým pracovníkem "rozloučit" (rozhodně je to lepší, než kvůli zarytému nemakačenkovi potrestat celý kolektiv, jak je dnes tak často zvykem)..
Dám jeden konkrétní příklad - když ještě můj táta pracoval (byl vedoucím nejmenovaného odboru na nejmenovaném MU; teď je už v důchodu, protože je mu 67 let), tak velice brzy zavedl "pauzičky na kafe", tedy v zásadě umožnil ženským udělat si čas od času "slezinku u dortíčku", kdy defakto o pracovní době, když to okolnosti dovolili, si udělali 15 minutek pauzu (samozřejmě se nejednalo o úřední dny)..
Výsledkem světe div se nebyl pokes efektivity práce, ale naopak její zvýšení, protože ty lidi si toho šíleně vážili a o to více potom pracovali, aby "se odvděčili"..
Jo a prosím, nechte si poznámky typu "nojo, úředníci" - úřednické řemeslo je velice složité a konfliktní povolání (zejména v dnešní době), které je navíc vcelku špatně placené (v porovnání se soukromým sektorem)..
Samozřejmě, že existují špatní úředníci (stejně jako existují špatní policisté, špatní doktoři, špatní učitelé, svářeči, zedníci apod.), ale rovněž je zde veliké procento úředníků kvalitních, kteří dřou možná více, než si většina lidí uvědomuje a kteří se denně musí vypořádávat s naprosto zkreslenými představami o tom, co (ne)dělají a kolik za to (ne)dostávají "z našich peněz"...
Samozrejme, ne vsichni lide se tak chovaji, ale vetsina nanestesti ano :-(
Boj mezi "manualnimi pracovniky" a "kancelarskymi krysami" zde byl, je a bude. Minimalne do doby dokud se lidi vnitrne nezmeni, nezacnou si vazit jeden druheho a s tim si zaroven i verit. Coz je ovsem v dnesni "money-driven-only" spolecnosti (tedy co se "vyspeleho civilizovaneho sveta" tyce) myslenka vpravde utopicka :-(
Není tam nic, co by potřebovali v práci vědět. Nikdo (téměř) se nedokáže ovládnout a být tam jen těch deset minut a prostě a jednoduše to rozptyluje a odvádí pozornost, protože něco jako vůle (natož silná) se už dávno ze slovníku současného newspeaku vyškrtlo.
Navíc, blokování konkrétně FB má i dost užitečné bezpečnostní aspekty.
U počítače ani u televize si člověk (na rozdíl od toho dortíku) neodpočine.
A když si člověk neodpočine, tak se efektivita moc nezvýší.
Pokud někdo v pracovní době místo práce dělá na svém přístroji, tak porušuje pracovní morálku nebo jak se tomu říká. A při opakovaném porušení ...
To však neznamená, že nesouhlasím s tvrzením, že dobrý vedoucí nepotřebuje zakazovat.
Ale to mě v minulém zaměstnání čert bral, když vedení rozhodlo, že nekuřáci dostanou "za odměnu, že nekouřej" dárek. Tak jsem si pro dárek šel a účtárna na mě koukala, co tam dělám, že mě šéfová nenahlásila jako nekuřáka. Tak jsem se rozčílil, že jestli mě někdo někdy viděl v zaměstnání kouřit, ať mi to řekne do očí.
Účetní couvly, že asi mám pravdu, že mě taky v životě neviděly báňat a že mi teda dárek daji a zeptají se Milady, v čem je problém.
No já si tu šanci taky nedal ujít a při první příležitosti jsem se šéfky zeptal. A no to víte..."jé, já na vás zapomněla..." - no aby ne. Sama čudila jak tovární komín, druhej kolega stejně tak, tak prostě "zapomněla", asi ji nenapadlo, že existují i nekuřáci...
To úspěšně obsadí obě ruce (i hlavu) a na práci už opravdu nic nezbude.
Jeden můj kamarád je velký kuřák, ale v práci prostě nekouří. Vydrží to.
(A ten, kdo to nevydrží, tak ať raději ani nezačíná.)