Detail hlášky #72368
<a> Proc mel nemecky bombarder "štuka" sirenu?
<b> Aby mohl oznámit čas oběda?
Informace o hlášce
Diskuze
Siréna byla totiž připevněna na levé podvozkové noze (alespoň myslím, že to byla levá, nechce se mi teď googlit, tak píšu z hlavy) a byla "napájena" vrtulkou, která se roztáčela jen odporem vzduchu..
To vedlo k tomu, že čím rychleji bombardér letěl, tím vyšším tónem siréna kvílela..
Když si tedy představíte, jak se mění rychlost při střemhlavém náletu, představíte si i přesně, jak to asi znělo..
Jinak samozřejmě zapnutá non-stop nebyla, pilot jí zapnul jen při náletu, ale to je jasné... :)
A mimochodem, v jedné knížce (už nevím které, mám jich tu doma hodně) jsem četl, že se prý i jedna posádka někde v Africe vzdala, jen uslyšela zvuk sirén štuk, takže skutečně ony děsily strašlivě..
Ani tak ne kvůli těm sirénám, jako spíše kvůli tomu, že byly neskutečně přesné - v případě těch sirén se tedy spíše jednalo o "podmíněný reflex".. :)
Vždycky mě fascinovalo, co všechno šlo udělat bez počítačů jen čistou mechanikou.. :)
Jinak přiznám se, že jsem nečekal, že zde najdu spřízněnou duši.. :)
Překvapivé, ale příjemně překvapivé.. :)
Krom toho si dovolím tvrdit, že mechanické řešení je mnohdy spolehlivější a hlavně počítače funkčně do značné míry opisují tato mechanická řešení akorát miniaturizovaně.
Máš obecně pravdu v tom, že strategické bombardéry byly mnohem více zbraní "strategickou", než "taktickou".. (jak vyplývá z názvu)
Cílem taktických (např Štuky, pro neznalé, ne pro Tebe ;) ) bylo trefit s maximální možnou efektivitou požadovaný cíl, zatímco cílem strategického (lehčí Heinkel, JU-88, nebo slavná B-17, B-29 nebo třeba anglické Liberátory, lancastery apod.) bylo především demonstrovat sílu a udělat škody jak na konkrétním cíli, tak na hospodářství a na morálce (velice bych to přirovnal "rabování", které dělávaly armády ve středověku a ve starověku)...
Nicméně jedno pozitivum strategické bombardéry měly - a to to, že byly (samozřejmě ke konci války, to se netýká lehčích) schopni ve formaci odolat útokům stíhaček - proto mohly být s reálnou šancí na úspěch být posíláni hluboko do nepřátelského území, kde je nemohly krýt stíhačky...
Souhlasím s tím, že cokoliv jde udělat bez použití počítačů, mělo by se tak dělat - když už pro nic, tak proto, že mechanika v zásadě funguje bez problémů desítky let, zatímco procesor je rád, když těch 10 let vydrží...
Ale myslel jsem to spíše jinak - jsou věci, u kterých mi trošku nejde na mozek, jak to udělali bez "inteligentního" řídícího systému.. A třeba prostě autopilot, který vyvede stroj ze střemhlavého letu do požadované výšky a potom srovná řízení? Nádhera!!
Je mi jasné, že to asi bylo ve své podstatě strašně jednoduché (a proto i účinné), ale prostě mě to udivuje.. :)
Chtěl jsem hlavně poukázat na nedostatky a obtíže tehdejších prostředků ve výběru cíle - ještě před vzletem, navigaci k němu (noc s oblačností je už jen třešinka na dortu, navigátoři byli strašní machři) a potom samotné "míření" s vibrujícím bombardérem, ostřelovaným flakem nebo ještě mírně uhýbajícím stíhačkám, shazujícím obyčejné "železné" pumy. Nemluvě o objektivním vyhodnocení výsledků náletu - musí se opakovat, nemusí, jak moc byla ovlivněna průmyslová produkce a podobně.
Já se teď vyjádřím asi tak, že spousta odborníků mě bude kamenovat, ale procesor je založený na polovodičích a de facto je integrací diskrétních součástek, které ale svojí funkcí simulují mechanické děje, takže z mého pohledu milovníka mechanických hejblátek tvrdím, že procesor je vlastně evolucí s novými materiály.
A ten autopilot podle mě bude opravdu jednoduchý asi tak jak máš umělý horizont atd. Holt chytré hlavy, kterým skládám hold.