Obecně bych proti výchově k samostatnosti a zodpovědnosti nic nenamítala. Ostatně, v mnoha kulturách už je člověk ve věku kolem 15 let považován za dospělého - a má k tomu všechny fyzické, psychologické i sociální předpoklady. Ale právě výchova je dost klíčové slovo: je rozdíl mezi "vím, že jsem své dítě dovedla k tomu, aby se již v tomto věku umělo samo rozhodnout, s kým a jak bude naplňovat svůj volný čas" a "ten spratek mě štve, tak ať už si táhne kam chce a nevopruzuje doma". Na druhou stranu, druhý typ rodičů stejně nevychová zodpovědného a dospěle uvažujícího jedince, ať už ho drží doma do 15 nebo do 30... Takže je to vlastně jedno, můžu se jít se svým moralizováním vycpat. A příležitostně se modlit, abych jednou ve výchově svých dětí obstála, jak si teď představuju.