Je vidět, že nevíš, jak to v praxi probíhá. Já ano a vím svoje. Proto nebudu soudit tvou neznalost. Kdo si tím neprojde nebo kdo to nezná alespoň z druhé ruky, neví.
A nechci brát nikomu iluze, ale chirurgie dokáže sice leccos, ale ne vše. A v tomto případě bohužel vše nedokáže. Ergo v případě, že na to má člověk finance, v dnešní době to není sranda.
Mluvím všeobecně, nejen o ženském myšlení v mužském těle, ale i naopak, což je ještě obtížnější.
Takže "vyřešit" není zrovna dobře použité slovo. A jestli celoživotní štěstí není zásadní, pak nevím, co je zásadnější. Bez toho, aniž by člověk byl šťastný, je žití prázdné a bez smyslu. Já bych takto žít rozhodně nechtěla.

A nesnažím se tu porovnávat třeba vážné nemoci s tímto. Obojí je diametrálně odlišné neštěstí a porovnávat se nedá. Ve výsledku jsou oba "postižení" lidé nešťastní a trpí. Každý jinak, ale ani tohle se nedá polehčovat.

Tady totiž nejde jen o kosmetickou úpravu, není to tak snadné, jak si mnoho lidí představuje. Za tím vším je hodně dalších věcí, se kterými by se běžný člověk setkat rozhodně nechtěl. A žije s tím celý život. Ode dne, kdy se rozhodne udělat ten první krok.

To je jako kdybych řekla, že mít manžela se silnou maniodepresivní psychózou není neštěstí. Je. Všechno je neštěstí, pokud člověk není plně zdravý a spokojený. Jak psychicky, tak fyzicky.
A porovnávat, jestli je něco horší nebo lepší - o to tu vůbec nejde. Všechno je zrádné. I když něco nevypadá na první pohled vážně.