Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
Detail hlášky #62869
20 příspěvků v diskuzi
<a> Ku*va ještě raz si někde přečtu Yann Tiersen !REMIX! tak ten noťas letí oknem!!! Jak někdo může remixovat klavírní hudbu!!! Vymrd***!
<b> Yann Tiersen !REMIX!
Informace o hlášce
Diskuze
No no, nepřeháněj to. Mně se zvuk klavíru (obecně) taky moc nelíbí a čistič kanálů nejsem. Když už poslouchám klavír, tak nejčastěji nějaké temné mollové baroko. Ovšem to jsou z většiny původem varhanní skladby, takže proč si je nepustit rovnou ve varhanním provedení, že? Naopak třeba z jazzového rozverného hopkání po piáně by mi asi narostly anténky hrůzy někde v půli druhé skladby.
Ale taky je fakt, že to nikomu neberu. Komu se to líbí, ať to poslouchá. Někde dál ode mě. ;-)
Ale taky je fakt, že to nikomu neberu. Komu se to líbí, ať to poslouchá. Někde dál ode mě. ;-)
Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
Neříkej, že se ti tohle nelíbí:
http://www.youtube.com/watch?v=-VN4qs4Iv9E
http://www.youtube.com/watch?v=RCObXuAwCIA
http://www.youtube.com/watch?v=GTkzyyv0DuA
http://www.youtube.com/watch?v=-VN4qs4Iv9E
http://www.youtube.com/watch?v=RCObXuAwCIA
http://www.youtube.com/watch?v=GTkzyyv0DuA
První skladba je dobrá, už jsem ji dokonce určitě slyšela. Ty další mě neoslovují. Druhá je nějak divně nahraná, že tam výraznější části divně chraptí. Části méně výrazné jsou zas pořád stejné, jak povinné cvičení z hudebky. Třetí ukázka je příjemný cajdáček, tak do romantického filmu. Nevím jak to popsat - v takových případech mi zrovna právě klavír zní dost kýčovitě, i když melodie není úplně špatná (jednoduchoučká, ale budiž).
Asi mě nepřesvědčíš. Klavír mám zažitý jako univerzální hudební nástroj. Zvukovou kulisu k filmům nebo do lepší kavárny. Asi jako karafiát býval univerzální kytka, u které už málokterá obdarovaná dokáže docenit skutečný vzhled, jenom si povzdechne "no jo, zase karafiát". Tak mně, když slyším zvuk klavíru, automaticky vyvstává pocit "nic zajímavého, zase klavír."
A tím nechci horovat výhradně za varhany, dulcimery, harfy a podobné starožitné skopičinky... Znáš Bachovu Tokátu a fugu D-moll? A znáš ji i takhle? ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=nUmyxpEXtTw
Asi mě nepřesvědčíš. Klavír mám zažitý jako univerzální hudební nástroj. Zvukovou kulisu k filmům nebo do lepší kavárny. Asi jako karafiát býval univerzální kytka, u které už málokterá obdarovaná dokáže docenit skutečný vzhled, jenom si povzdechne "no jo, zase karafiát". Tak mně, když slyším zvuk klavíru, automaticky vyvstává pocit "nic zajímavého, zase klavír."
A tím nechci horovat výhradně za varhany, dulcimery, harfy a podobné starožitné skopičinky... Znáš Bachovu Tokátu a fugu D-moll? A znáš ji i takhle? ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=nUmyxpEXtTw
Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
Zajímavý názor, k tvému odkazu, hezká práce s kytarou, podle mne však nemůže předčit klasickou klavírní skladbu. V klavíru je čistota, kytara vykazuje všelijaké šumy a vzruchy díky pohybům prstů, proto je výborná jako doprovod nebo pro hlasitou hudbu typu rock apod. kde tyto maličkosti zaniknou, tady je to ovšem citelně znát. Možná že je klavír kýč, ale nač se nechat ovlivňovat veřejným názorem, nač si nechat škatulkovat co je kýč a co originální, myslím že když dám holce růži, nehledě na to, jak ukrutně kýčovité to je, podstatné je gesto, nikoliv ohraná kytka jako symbol. Stejné je to i s tímhle, Beethovenova Pro Elišku je kýč, kdykoliv ji slyším, běhá mi mráz po zádech.
"Jen dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost.. s tím prvním si ovšem nejsem tak jistý" Albert Einstein
Inu, vkus je různý. Možná právě proto miluju nástroje jako kytara, dobro, viola, irská flétna, klarinet apod., že nemají jednoznačný mechanický zvuk, ale vynikne u nich mnohem víc osobitost konkrétního nástroje i muzikantova stylu.
Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
Sčásti souhlasím, že se trochu příliš opakuje, ale to je na každého vkusu. Například některé klasické skladby přeplácané, například Vltava, jedna chytlavá melodie, pak nějaký chabý přechod a naskočení na něco úplně jiného. V případě Vltavy to je molová kočka leze dírou, pak přechod a zrázu mohutná durová symfonie. To se mi nelíbí. Mě se líbí jedna melodie opakující se a její variace. A také se mi líbí pocity, které ve mě vyvolají tyto skladby a když už slyším molovou skladbu, která prudce přejde do duru, je to jako kudla do zad, pocity jsou pryč, pryč je obraz, představy...
Já dám plus, ale výhradně za to spravedlivé rozhořčení, které sdílím. Každý, kdo remixuje (tedy zprzní) něco takového, by zasloužil usekat obě ruce. Jediná výjimka, kterou jsem slyšel, byla "Riders on the Storm" od The Doors (nevzpomenu si na autora remixu, ale tomu se to docela povedlo). Pro mě osobně byl naopak vrcholem hnusu remix "The Wall" od Floydů. Z toho mi bylo doslova na zvracení.
Vím že nic nevím, nestanoví-li zákon jinak.
Docela to rozčílení chápu, poslechněte si tohle http://www.youtube.com/watch?v=6gdOK2jLZB4 dá se to snad remixovat? Myslím, že po vyslechnutí remixu by i sám Yann mluvil jako čistič kanálů.