Pokud do VČ počítáš i Podkrkonoší, tak opak k "přijdu dýl" je "přijdu dřiu" a kdo tomu nerozumí, ten je "diunej". (A je to slyšet i u mladých lidí, i když samozřejmě ne tolik, jak třeba u jejich babiček.) Dál nahrazují D zdvojenou hláskou: hodný -> honnej, mýdlo -> mejllo atd. Totéž i u nás v Podorlicku, i když zdaleka ne tak výrazně a spíš u toho N než u L. (Nemyslím si, že bych mluvila nějak zvlášť horalsky, už pár let žiju v Praze, ale zrovna třeba to D ve slově hodnej se u mě hledá dost těžko. ;-))
Krom toho jsme my východočeši mistři v krásně znělém V ve slovech jako vokno, vokurka, vomáčka,... kam se na nás hrabou pražáci a spol. ;-)
Charakteristická záležitost některých oblastí je "bude se to vejít?" (+ několik dalších variací), používají to už spíš starší lidi. Stejně jako jevy, u kterých si nejsem jistá, jestli se to dá řadit do nářečí nebo mezi rozšířené zlozvyky - "pernamentka", "jdu nakrmit zajici do zajičárny", poněmečtělé názvy jako "Lujzntál" pro Louisino údolí apod.
A ještě trochu k těm Krkonošům, tam mají místo pohádek "poudačky", ale jižní Podorlicko má zas své "pojdačky" - i když je to vlastně spíš I než J - "sousedka mi to poidala dneska v krámě".
Uf, a to jsem si určitě ještě nevzpomněla na všechno, resp. nemám to zmapované nijak dokonale, možná bych si mohla malinko počíst v jazykovědných studiích na toto téma. Ale tím už vás děsit nebudu. ;-)