Detail hlášky #58176
38 příspěvků v diskuzi
<a> nechceš mi udělat něco na večeři ? dal bych si palačinky :P
<b> mám 1 vajíčko .. :D
<a> tak já Ti jedno donesu, to vyjde ;)
<b> no jo .. :)
<a> copak? začínáš přemýšlet?
<b> začínám zjišťovat že jsem absolutně neschopná :D
<b> šla jsem se kouknout, jestli mám olej :D a moment, jdu vytřít :D
<a> ok jdu si udělat rohlík :D
Informace o hlášce
Diskuze
Nebudeš mi věřit, ale včera jsem se překonala a zkusila si takové domácí sádýlko vyrobit taky. Na boty nebude, protože škvarky jsem v něm nechala a ještě jsem po přeškvaření přidala sůl a koření. Dneska ho mám v práci na chlebu a musím říct, že to vůbec nebyl špatný nápad. Každopádně by bylo bezva s čerstvou cibulovou natí nebo pažitkou. Asi se cestou domů stavím u zelináře... :-)
Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
Nejlepší je přidat jenom sůl a pepř. Nicméně každému podle jeho gusta. Já věděl, že tvůj mlsný jazýček neodolá:)
A až ti prozradím recept na OPRAVDU luxusní vývar, to se ti teprv budou dělat boule za ušima :)
A až ti prozradím recept na OPRAVDU luxusní vývar, to se ti teprv budou dělat boule za ušima :)
Prznění mateřštiny neodpouštím. // A jen tak mimochodem - Blanch mi třikrát (!) podržela. Kdo z vás to může říct, pánové? Áha?
No dobrá, to rodové postižení tě omlouvá.
Takže - kdykoli budeš dělat nějaké (jakékoli) maso, nebo šunku, nebo špek, nebo škvarky, prostě cokoli od masa či tuku, tak ty odřezky, co ti zbudou, zabal do pytlíku a vraž do mrazáku. A až toho bude tak kilo, celý to dej do ooobrovského hrnce, přidej hrst celého pepře, deset kuliček nového koření, sůl, petrželovou nať, jednu cibuli (neloupat, jen překrojit a na řezu osmažit dozlatova na olivovém oleji a i s tím olejem nalít do hrnce), nakrájenou kořenovou zeleninu (zhruba stejně všeho - deset deka petržele, mrkve, celeru), půl kedlubny, a špetku nastrouhaného muškátového oříšku. A celé to dej na úplně nejmenší plamínek, přiklop pokličkou s odfukem (taková ta dirka, aby nevyskakovala) a nech minimálně dva dny lehce probublávat (samozřejmě je třeba občas dolít vodou nadoraz). Pak si vezmeš druhý velký hrnec, na něj posadíš cedník, vyložíš ho nejlépe perlanem (ale postačí i čistá a hustě tkaná utěrka) a vývar krs to přefiltruješ. Část se spotřebuje rovnou, zbytek je nejlépe zamrazit. Já su šílenec, já to vařím dny tři, ale i po těch dvou je to vývar jak stehno, to postaví na nohy i mrtvýho.
Takže - kdykoli budeš dělat nějaké (jakékoli) maso, nebo šunku, nebo špek, nebo škvarky, prostě cokoli od masa či tuku, tak ty odřezky, co ti zbudou, zabal do pytlíku a vraž do mrazáku. A až toho bude tak kilo, celý to dej do ooobrovského hrnce, přidej hrst celého pepře, deset kuliček nového koření, sůl, petrželovou nať, jednu cibuli (neloupat, jen překrojit a na řezu osmažit dozlatova na olivovém oleji a i s tím olejem nalít do hrnce), nakrájenou kořenovou zeleninu (zhruba stejně všeho - deset deka petržele, mrkve, celeru), půl kedlubny, a špetku nastrouhaného muškátového oříšku. A celé to dej na úplně nejmenší plamínek, přiklop pokličkou s odfukem (taková ta dirka, aby nevyskakovala) a nech minimálně dva dny lehce probublávat (samozřejmě je třeba občas dolít vodou nadoraz). Pak si vezmeš druhý velký hrnec, na něj posadíš cedník, vyložíš ho nejlépe perlanem (ale postačí i čistá a hustě tkaná utěrka) a vývar krs to přefiltruješ. Část se spotřebuje rovnou, zbytek je nejlépe zamrazit. Já su šílenec, já to vařím dny tři, ale i po těch dvou je to vývar jak stehno, to postaví na nohy i mrtvýho.
Prznění mateřštiny neodpouštím. // A jen tak mimochodem - Blanch mi třikrát (!) podržela. Kdo z vás to může říct, pánové? Áha?
Obdivuhodné. Bez legrace. Někdo, kdo umí připravit vývar a není mu líto té práce... smekám, Pišto. Jako stávající vegetarián to zkoušet nebudu, ale jako člověk milující vaření ve všech rozmanitých podobách to oceňuji jako umělecké dílo jen při té představě...
Love has teeth; they bite; the wounds never close. No word, no combination of words can close those lovebites.
Ad vegetariánství: u mě je to spíš výchovou než přesvědčením, masu se v principu nevyhýbám. Umím vařit bez něj (a myslím, že ne špatně), ostatně zvládala jsem navařit pro celou rodinu už ve dvanácti, zato syrové maso jsem měla prvně v ruce snad až někdy ve dvaceti, nepočítám-li vánočního kapra. Když potkám hezkou anglickou slaninu nebo kuřátko, neprotestuju. Případná morální dilemata ubíjím kouskem klobásy. Ale třeba syrové vepřové nebo hovězí bych neuměla ani vybrat, natož připravit. A nijak zvlášť mi to neschází.
Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
Souhlasím s YDraig, zní to fascinujícně. Ale ve společné pidikuchyni na stařičkém dvouplotňáčku (a s mrazákem o objemu dvou makrel a balíčku špenátu) si to moc nedokážu představit. I tak je spolubydla charakter, nešílí, když je půlka kuchyně zastavěná lahvemi bezového burčáku nebo jiných lektvarů, které se nesmí rozlít ani vypít předčasně. ;-)
Každopádně si ten recept zapíšu, jednou se může hodit. Kdyby ne, budu ho mít zaarchivovaný jako jedinečnou ukázku lidové kuchyňské tvořivosti. Děkuji.
Každopádně si ten recept zapíšu, jednou se může hodit. Kdyby ne, budu ho mít zaarchivovaný jako jedinečnou ukázku lidové kuchyňské tvořivosti. Děkuji.
Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
No jo, u všech zrajících věcí je potíž se uhlídat. Takový nakládaný ementál, co musí ležet aspoň dva měsíce, no fíííha. Ale když dělám bezový burčák, nestojí mi ta nezralá limonáda za to, zvlášť když mám zároveň navařeno pár litrů sirupu. Jo, jo, jóó, za měsíc už to tu máme zas! :-)
Živá, mrtvá pod kůží mi teče / jako horký vosk / řeka krve z parafínu / změklá minulost
...koupit mouku, droždí, sůl, cukr, kmín, mlíko, vajíčka, udělat kvásek, to kynutí hlídat, rozpálit troubu, uválet, nakrájet, zamotat, nandat na plech, zahnout, pošmrdlat vajíčkem, posypat kmínem, posypat solí, dát do trouby, hlídat, včas z trouby vyndat, nechat vydejchat...
Prznění mateřštiny neodpouštím. // A jen tak mimochodem - Blanch mi třikrát (!) podržela. Kdo z vás to může říct, pánové? Áha?
Jé, no jistě, milostpán Hufnágl aby nebyl lepč, popisnější, oblíbenějšíí... a vždycky, ale vždycky, má u sebe tužku! :-D Mohu-li ovšem, své rohlíčky si posypu mákem! Tak... a sním je ještě horké a křupavé, s máslem a kakaem... nebo meltovou kávou? Hmmm...
Love has teeth; they bite; the wounds never close. No word, no combination of words can close those lovebites.