Detail hlášky #47919
<Votes> Ráno vstanu kolem deváté, jelikož sem naučeným pohybem típl budíl budík, kterej zvonil v 7:00, se slovy do pr..le kur.. fix se proplesknu oplachnu ledovou vodou, uvarim kafe, a zacnu se ucit, behem chvile se mi zacnou klizit oci, ale nastesti zacne pusobit kafe, po dalsi chvili se mi udela nevolno z toho, ze si nic nepamatuju z toho, co sem se ucil vcera, tak si to zopakuju a v 11:00 zjistim, ze jsem vlastne jeste neudelal nic novyho. Opet si zanadavam a jdu na obed kde si postezujeme se spoluzakama co potkam, ze je to napytel, dojdu po obede dam si siestu u FB (ktera se notne protahne) ... no prece nad tema hov*ama nevyhodim prave snezenej obed. Pak zas vemu tu hnusnou zlutou zhovadilost, kterou se mi behem roku podarilo celou zazlutit i zevnitr zvyraznovacem, tak si tak zanu cist a podstrhavat v tom tuzkou. Po tom co vidim ze cela stranka je pocarana uz i tuzkou si to zacnu vypisovat, pak zjistim, ze uz to vlastne jen opisuju, coz me strasne zdrzuje a ve vysledku stejne nic nevim. To me tak nase*e ze si pustim metal abych se uklidnil, nekdy si jdu treba nakoupit no a v tu chvili zjitim ze je skoro vecer. Pres den mi k tomu vsemu nejaci magori neco vrtaji nebo omlacuji nebo nevim co. Vecer prinde ten ocas co bydli vedle a pusti si do repraku nejaky strasny kokotiny s basama jak svina ze mi to duni v hlave i kdyz mam spunty v usich, tos si dam veceri opet si zanadavam a jdu se ucit... jako obvykle nekdo v okolo 11 zacne bud stehovat nabytek nebo soulozit nebo jinou hlucnou cinnost, a kdyz zjistim ze sem za cely den udelal uplny hov*o a chci jit spat tak me po hodine spanku vzbudi na chodbe poletujici a rvouci skupinky ozralych lidi co evidentne maji vic volna nez ja. A kdyz konecne usnu tak v 5 hodin rano zacnou na mym balkone krakat ti zas*ani holubi, čemuž už se vubec nedivim a jen je vyzenu a protoze vim ze se za 5 minut vrati tak zavru okno a dam si spunty do usi... pak na chvili usnu zda se mi ... no hadejte o cem... a zacne zvonit budik co mam na 7 ktery jako obvykle ... tipnu
Komentář: ze života medika