Detail hlášky #46492
<a> ty pí*o dneska sme byli po volbách s tátolu v hospodě a vyprávěl skvělou strory
<b> povidej
<a> jeden kámoš z vesnice, tak se vožrali a von vyskočil normálně z patra z okna do záhonu po břiše, tak se na něj šli podívat a von se nehejbal, vypadal mrtvej, tak zavolali záchranku, letěl sem vrtulník a ty lidi z toho vrtulníku k němu přiběhli, von se zved a povídá: "BAF!"
Informace o hlášce
Diskuze
1) při, v citaci popsaném stavu věcí, by mi mohli leda tak poděkovat záchranáři.
2) mělo to být přetočení na záda, máš pravdu.(ovšem i ta stabilní poloha je lepší,než raněného nechat udusit se hlínou- stejně tak nenecháš ochrnutého člověka po skoku do vody utonout a smýkáš jím ke břehu) navíc- při dopadu na břicho by s ním při stabilizování nemuseli tancovat zrovna disko...
3) jen o něco menší opilost VŠECH přihlížejících vůči dotyčnému, nízkou přirozenou inteligenci a totální laikovitost jsem nevzal v potaz, pravda...
4) mohli provést aspoň to ostatní- i to by možná opilému dementovi přišlo dostatečně zábavné...
5) ale hlavně mě fakt nasrala celá popsaná situace, takže moje uvažování je vůči ní asi navěky zatemněno:)
to jen tak na okraj
k citaci: jestli to není gumák, tak je hlavní aktér totální blbák
a taky je tu docela reálná možnost, že se prostě jeho parťáci stali obětními beránky. lékaři se zkrátka mohli krýt, aby stín podezření a možnost žalob nebyly na nich, a vedení dolů se snažilo co nejvíc odpovědnosti a pozornosti přesunout od sebe co nejdál. v lékařských reáliích je můj názor poměrně fundovaný a není důvod, proč by to mělo fungovat jinak v reáliích báňských...
(popravdě jsem tím zkoušel i sám sebe a moc mi to nešlo- váhal jsem zda, je lepší použít "relativní" či "subjektivní", abych nakonec to víc matematicko-fyzikálně zabarvené zavrhnul)
ale já s brnem problém nemám, tak proč ho zapírat, že?
(fráze "končiny, kam asi ani wi-fi nevstoupila" u mě není ekvivalentem tvé formulace "mimo civilizaci"- zvlášť, když tam ta wi-fi přecejen vstoupila^^ )
(a vlastně se klidně rozpovídej, když už ses do toho jednou dala- dusit to v sobě není z hlediska psychiky zdravé!)
*beru na vědomí^^*
(zapáčím a tvůj negativní názor v této otázce se zlomí jak březová větévka, vilém z baskervillu či cia jsou proti mě za určitých (zde již splněných) okolností, banda měkkých břídilů- ale to až zítra, páč dneska nutně potřebuji skoncovat s jednou alicí ve wonderlandu:)
*ale jako fakt jo, věřím- proč by ne?*
(taky už nevím, proč jsem volil takové formulace, asi únava- každopádně jsem chtěl sdělit něco v tom smyslu, že povíš všechno, protože to z tebe vytáhnu;))
a když teda zasloužila, tak teda asi jo- ale jen v subjektivním hledisku.
*já! i když nevím, jestli to byla čistá strojařka^^*
(tak koukej: "začni mluvit dobrovolně! nekomplikuj to! od dětství stráveného mezi autíčky místo panenek přejdi k oblíbeným matematickým dýchánkům na střední a tak dál." )
*buď mál obrovské štěstí nebo fakt pochybný vkus (i když matematičky celkem ujdou)*
(tak tedy: "jako malá jsem měla panenku jménem Alenka a vozila jsem ji v kočárku, ze kterého se dala hrozně snadno udělat kára na závody, a na střední jsem hrála závodně volejbal, tak na nějaké matematické dýchánky moc nebyl čas .P ani matematických olympiád jsem se neúčastnila .) ale jednou jsem se zúčastnila češtinářské a byla jsem třetí. (snad si nevšiml toho závodního kočárku) a hrála jsem ve všech orchestrech, co mi přišly pod ruku a nejoblíbenější způsob relaxace? sedávám na střeše" stačí tak?)
*tak jsem se musel narodit na šťastné planetě, protože vkus mám vytříbený*
(pro začátek dobré, mno: "jako malý jsem při každé příležitosti, za každého počasí a každého dne dostával přes držku- cestou do/ze školy, v nějaké stodole, v nějakém lese, ve svém pokoji, na táborech... jako nejoblíbenější hračku jsem měl angličáky, chevu a figurky z člověče nezlob se- s těma byla sranda největší, tak jsem je kradl, kde se dalo, ještě dnes mám někde schovánu cca stovku červených. na střední jsem byl děsná hvězda na nematematické obory, v češtině jsem byl nejlepším recitátorem široko daleko, ve slohu bylo mým krásným osmiřádkovým větám bráněno v rozletu(fňuk). volejbal jsem hrál tři měsíce, stejně dlouhou dobu jsem chodil do hokejové přípravky, velmi dobře jsem si vedl v hodu. bohužel jsem podědil jen částečný hudební hluch, takže na kytaru umím pár akordů a radši se věnuji poslechu. relaxace? knihy, filmy, anime(berserk forever).a su kozoroh^^")
*no jen aby, kdoví co z tebe vyleze*
(chichi ^^ (nesměju se ti .P) cheva dobrá .)) moc dobrá .) měla jsem takové 2 kyblíky a to bylo nejvíc super .) ještě seva nebyla marná, ale lego mě moc nebralo... (do kelu! humanitní typ... co jsem komu udělala?) kytara je snad jediný hudební nástroj, se kterým mám vyložený problém a nikdy nebudu schopná se na ni naučit... to aji ty foukátka mi jdou líp (ne o moc) aaaaa teď jedna ošklivá: oblíbená/é kniha/y? ten kozoroh měl něco napovědět? já se snesu s každým znamením kromě těch, ve kterých jsou narozeni mí rodiče .D trochu pech)
*za mě můžu říct, že ze mě skutečně vyleze chlap/kluk/gentleman- ale kdoví, zda chlap nevyleze i z tebe? (aneb viděl jsem Náhradníky a jsem dneska neplánovaně nalitej, takže moje asociace budou mít asi fakt dost sílu)*
(aby ses mi taky smála, to je přece spíš k pláči:P cheva byla úžasná- si pamatuji, jak jsem z ní vždycky spolu s nej dětským kamarádem(se kterým jsem shodou okolností právě dneska-ehm- pil) vystavěl městečko, zalidnil ho červenýma figurkama- a pak se začalo něco dít. byly to úplné epopeje, někdy jsem tu vesničku na koberci musel obcházet čtrnáct dní, než jsme se dočkali závěru příběhu^^a v legu jsem postavičky snesl pouze potud, pokud to byli rytíři s helmami- ale vždycky mě štvalo, jak je jich málo. (asi jsi v minulém životě někoho zabila, tak se ti to teď vrací:P) Já se zase nikdy nedotknul houslí a naživo jsem je viděl jen z pěkné dálky... A foukátka jsme v hudebnce taky zkoušeli- já jako jeden z mála jsem nekafral a učil se prstoklad, aby se nakonec ukázalo, že vyučující má proklatě slabou vůli a podlehne nevůli většiny- smolík, no. Ad hvězdná znamení- neslučitelnost jsem už párkrát úspěšně použil k odpálkování nesympatických slečen, ale jinak na to nedám- takže fakt nevím, jak jsem na tom s vodnářem^^ ke knize- asi "To" od Stephena Kinga- sice mi už vypadla všechna jména, ale jinak to byl neskutečný melancholický zážitek- zprostředkování toho, jak budu za nějakých třicet let vzpomínat na dětství a "staré dobré časy". A tu nenávist, co jsem cítil k manželovi jediné dívčí členky komanda, tu bych mohl prodávat po litrech... Tu knihu si brzy budu muset přečíst znovu:)
ale jinak- drž basu, jsi přece jedním z nás;)
Ale jeho myšlení se dá taky pochopit - člověk v tu chvíli "potřebuje" to mít na koho hodit, aby "věděl, že ten a ten za to může"...
Zřejmě si podvědomě říká "neměli jste se mnou hejbat, kdyby toho spadlo víc, aspoň nejsem na vozejku, pač nejsem vůbec a nebejt vůbec je lepší než bejt mrzák"... a v tu chvíli to z člověka, obávám se, nedostane ani deset psychologů.
A blbá situace to je v tom, že kdyby čekali na záchranáře a něco spadlo a on tam zůstal, budou si to vyčítat nejen oni, protože "kdybychom ho vytáhli, mohl přežít", ale bude jim to vyčítat ze stejného důvodu i okolí...
Prostě situace "ať uděláš, co uděláš, vždycky ti to někdo bude vyčítat" :-(
a nejsem dement a vím, že občas je těžké ho nahmatat, ale taky vím, že ve slabinách je nejsilnější, takže když ho člověk necítí ani tam, tak už je pravděpodobně po něm, což ale neznamená, že se mu přecejen nepokusíme pomoct
Omlovam se jestli sem se te nejak dotknul s tema predstavama ale myslel sem to trochu jinak, to je ale jedno.
Kdyz si napsala "tak jak asi poznáš, jestli má ještě smysl ho zachraňovat, když mu nezkontroluješ tep?" tak to vyznelo tak trochu, jako ze kdyz mu nenahmatas dech tak ze to nema smysl ;)
A co jsem chtěl říct je asi docela jasné - že tvůj obrat "asi je zbytečné dělat masáž srdce někomu, komu nahmatám tep" je dost zavádějící a vůbec divný. Neřeš to tolik. :)
Sice jsem po maturitě dělal rok a půl zřízence v nemocnici, odvoz těl na patolku součástí práce, ale ta těla byla vždycky pod prostěradlem, takže jsem toho moc neviděl a ani mi to nescházelo.
Jen jednou vezu na rentgen babku kost a kůže, žlutou jak Číňan (cosi s játrama, mám dojem karas), rentgen proběhl, laborantka neříkala nic.
Pak se vrátím s babčou na posteli (u nás v nemocnici se jezdí na vyšetření i s postelema, dobrá to věc) na oddělení, jde kolem sestra. Mrkne na babču, sáhne jí na krkavici, chvíli zkoumá tep, pak pokývne, ať nejedu na pokoj, ale na "technickou místnost" kam se dávala prostěradla atd. - no jistě, babče cestou dotikaly hodiny života.
Ale že bych asistoval při pitvách nebo tak něčem, to se mi vyhnulo a nijak zvlášť mi to nechybí :-)