Detail hlášky #41870
<a> Měli byste se modlit k Bohu každé ráno, aby jste mohli naplno žít
<b> Taky by jsi se měla sprchovat každé ráno, aby mohli žít ostatní
Informace o hlášce
Diskuze
Ale když už si chtějí věřit, dejme tomu, ať si věří - ale ať do toho nenutí svoje děti, ať to není pod záštitou zájmové organizace a ať si to prostě utvoří podle sebe ( aby to byla jejich vlastní víra, ne předaná víra někoho jiného ).
Ale jedno to v podstatě není nikdy, protože ačkoli akt víry jako takové se v podstatě nemění, mění se jeho dopad na okolí člověka v závislosti na objektu víry. Moje autistická sestra opravdu vroucně miluje Michaela Jacksona, má doma něco jako oltář a bez jeho obrázku v kapse neudělá ani krok; Donnie Darko opravdu upřímně věřil v obrovského králíka; Karol Wojtyla věřil v Ježíše Krista ukřižovaného a Adolf Hitler v to, že zanikne židovská rasa. Není jedno, jestli jde o obří koblihu nebo Aštar Šerana.
Podle mě by se věřící měli své náboženské výchovy prudce vyvarovat. V počátcích by dítě měli učit objektivním pravdám, které lze dokázat, a ne už od mala vtloukat do hlavy, že na všechno známe odpověď, kterou jsou bohové jakéhokoliv typu. A když se dítě začne samo zajímat o náboženství, není zase důvod mu neukázat, co náboženství je a co obnáší.
Ale podle mě si římskokatolická církev velice dobře uvědomuje, že takto by dítě sotva pochopilo nějaký přínos náboženství pro jeho život, tudíž by se na víru obrátilo jen naprosté minimum dětí, což samozřejmě církvi nestačí, ta chce co nejvíc - a tak do věřících komponuje neoblomnou povinnost víru vnutit ( dle jejich slov "předat", resp. "šířit" ) svým dětem a pokud možno všem kolem. Naštěstí se zdá, že do okolí už věřící moc víru nešíří, asi pochopili, že to nemá smysl. Ale bohužel povinnost vést k víře děti stále zůstává, a tak nezbývá, než se dívat, jak jsou čerstvým bezbranným myslím cíleně programovány myšlenky, jež dítě v životě nijak nepotřebuje.
Na tohle téma se dá diskutovat, monologovat, flamovat, hádat se a všechno ostatní snad donekonečna, věřící budou mít pořád argumenty, nevěřící jim je budou pořád vyvracet a naopak, a nikdy to nepovede k žádnému výsledku. Jak jsem se mnohokrát přesvědčil, myšlení věřících se od nevěřících celkem hodně liší, z mého pohledu prostě věřící nejsou schopní o víře racionálně uvažovat, ale jsem si jistý, že oni mě vidí úplně stejně.
A když by něco mělo, "Pán Bůh si přeje, abys to dělal/a"... a bojuj s takovouhle logikou.
Ale uznávám, že to zjednodušuje výchovu.
Místo zdlouhavého vysvětlování, proč ano či proč ne, říct, že "Pán Bůh si to tak přeje" nebo "Pán Bůh si to tak nepřeje" a je to... čímž neříkám, že to je správná výchova.
Ale že to výchovu zjednodušuje, to je pravda. Aspoň do doby, než se dítě začne ptát, kde ten Pán Bůh je a co mu udělá, když dítě neposlechne a na nějaké "až umřeš, místo do nebe půjdeš do pekla!" dítko neslyší, protože to je daleko, předaleko :-)
Je to jako s politikou - majoritní církve působící tady u nás si u mě prostě nezískaly respekt, ty lži, kterými nás krmí, jsou až příliš zjevné. A co se věřících týče, ty považuju většinou za "chudáky". Ne snad ve smyslu, že by byli důševně choří ( moje přítelkyně je taky věřící, pokud jde o to, a fakt ji nepovažuju s jejíma skoro třema vysokýma školama za blbou :-) ), ale proto, že drtivá většina z nich si tu víru v podstatě nemohla vybrat - byli k ní nuceni jako malé děti, veškeré jejich protesty proti víře byly rodiči rozmetány a prostě nikdy neměli možnost si to vybrat, nedokážou svou víru ovládat stejně, jako nedokážou ovládat jiné rysy své výchovy ( například od rodičů převzatou sprostou mluvu, používané fráze apod. ).
Velice si pak vážím těch, kteří sice jsou věřící, ale zavrhli církev a žijí podle své vlastní víry, nebo těch, kteří zcela prozřeli a své víry se sami vzdali.
Zase rozumím tomu, že jako věrouka založená na osobním rozvoji a uznání jiných systémů neleží v žaludku téměř nikomu.
Papežové byli vůbec vždycky pěkná sebranka ;) ono já s tímhle v podstatě souhlasím, ale štve mě, jak jsou lidi hloupí, mají černobílé vidění světa a než si něco vygooglit je jim milejší jít s proudem a nenávistně plivat jeden druhému do piva. Nejmarkantněji u toho islámu, o který se docela intenzivně zajímám a můžu říct, že muslimů žijících mimo Arábii upřímně lituju.
Co třeba taková basmala? Nejposvátnější formule každého muslima? Je v ní snad něco násilného?
Nejsem žádný apologeta, ale zeptej se těch lidí, kteří si po 11. září hromadně měnili jména z Muhammad na Mike, aby je vůbec zaměstnali. Je dobrý něco vědět třeba o geografii Arábie, o tamních podmínkách, protože tam prostě nerostou na každým rohu brambory jako v Evropě a vydobyté pozice bylo třeba udržet, a to i vojensky. Taky je fajn uvědomit si, že Muhammad pojímal islám od začátku jako učení eschatologické - smyslem muslimského života je tedy vést jej tak, abych se dostal do nebe. A k tomu je potřeba vykonávat věci jako salát nebo zakát (5x denně modlitba, almužna potřebným), žít dobře. To, co lidi štve, totiž expanzivní tendence některých extremistických skupin, je věc naprosto normální pro všechna abrahamovská náboženství (o nichž si koneckonců Muhammad téměř až do smrti myslel, že se navzájem shodují a vycházejí z jednoho Písma) a těch pár šílenců v turbanech je úzce separovaná skupina, s níž nesouhlasí ani drtivá většina samotných muslimů (koukni třeba na Persepolis). Když to srovnám s takovýma křižákama (mňam mňam) a s křesťanstvím vůbec, je islám neškodné, introvertní meditativní učení.
Já si pak ten tvůj příspěvek dočetl a zjistil, že se v lecčems shodujeme, ale už to mazat nebudu. Ber to jenom jako doplněk k tomu "zkažení" islámu.
a teďka někteří pičujou na islám, a neuvědomůjí si, že se křesťani chovali ve středověku podobně jako některé dnešní extremistické skupiny islamistů.
a 11. září?? na to mám trošku jiný názor, než takový jaký nám postytla massmedia. a kvůli tomu došlo i k pár celkem ostrým konverzacím v mojem rodinném kruhu - ostatní věří že to byli islamisté. útoky na WTC, budiž to bych aji věřil, že to byly islamisté. ale pentagon a Shankeswille.....podlě mě rakety
P.S. the_domingo, díkes žes mi vysvětlil ty pojmy.
S tím týráním žen je nasnadě klást si otázku, jestli se to opravdu děje až poslední dobou, nebo jestli je to normální sociálně-patologický jev, společný téměř všem kulturám a vyznáním a jenom díky větší "zaostřenosti" na arabský svět to média sledují. Statistiku nemám, ale nechci hodnotit - Čechů (bílých), kteří svoje partnerky terorizují (většinou psychicky, ale to je úplně jedno), znám nespočet a s několika jsem se i dostal do křížku, konkrétně to byli 3 mladí lidé na území maloměsta (17,000 obyvatel) v horizontu dvou až tří let.
Ale když vezmu sebe a mou přítelkyni jako příklad, řekl bych, že opak je pravdou - já si např. cením života bez ohledu na jeho "velikost", nezabiju nic, pokud to zabít nemusím, a je mi jedno, jestli jde o topení koťat, zabíjení kaprů nebo i nebezpečného hmyzu jako je komár nebo sršeň. Přítelkyně si klidně dělá srandu z toho, jak štěně její matky posmykalo slepici na zahradě - slepice samozřejmě zemřela, pravděpodobně bez nadsázky v nesnesitelných bolestech. Že by se snažili tomu nějak zabránit, aby se to nestalo znovu? Sotva nějak, však slepic je dost a furt se líhnou nové... To byl jen příklad, samozřejmě, o arogantních kecech typu "však zvířata a rostliny jsou tu jenom proto, aby sloužily lidem" raději ani nemluvím. A to je přístup společný veškerým věřícím, které znám ( a nemyslím, že jich znám málo, jen tak z hlavy jsem teď napočítal 21 kusů podle jmen, a řekl bych, že kdybych se aspoň trochu zamyslel, vyplivl bych jich ještě mnohem víc ).
Možná jsem arogantní já, ale když nad tím tak přemýšlím, ve skutečnosti jsem asi daleko víc křesťan, buddhista a já nevím, co všechno ještě, než kterýkoliv věřící, co znám. Jakožto nevěřící mám daleko pevnější a přísnější morální zásady, než mně známí věřící, tak se na mě nezlob, když kecy o morálních zásadách věřících považuju za bludy. Nedokážu si vybavit nic z praktického hlediska ( tzn. v reálném životě, který má člověk schopnost vnímat svými pěti smysly ), co by věřící ctili, aniž bych to ve své přirozenosti nectil taky.
Když pak od přítelkyně i ostatních věřících slyším, že např. dobře vychovat dítě bez víry není možné, že bez víry z něj sotva nebude parchant bez morálních zásad, asi se nelze divit, že velice silně pochybuju o inteligenci věřících ( u některých se to týka jen o inteligenci ve vztahu k náboženství, u jiných pak celkově.... ).
1) ti, kteří do puntíku dodržují zákony svých církví, dle mého jednoduše nepatří do reálné společnosti, protože sloučit víru přesně tak, jak ji diktují církve, s reálným životem je prakticky nemožné,
2) ortodoxní věřící nepovažuju za věřící, protože v mých očích byli prostě jen zmanipulováni. Dělají to, co dělají, jen proto, že jim to někdo řekl a třeba jim za to něco slíbil ( nejčastěji ráj ). Oni o sobě budou tvrdit, že jsou věřící ze své vůle a kdesi cosi, ale to jim jednoduše nevěřím, protože zmanipulovaný člověk si prakticky nikdy neuvědomuje, že je zmanipulovaný. Možná se pletu, ale abych použil náboženskou logiku - nikdo nemůže dokázat, že se mýlím.
S tou zmanipulovaností opatrně. Dám ti příklad - v televizi běží už půl roku reklama na jogurt, pořád říkají, jak je skvělej, úžasnej a já nevím co ještě. Ty jdeš na nákup, kupuješ jogurty, vezmeš i tenhle, doma ti hrozně zachutná a od té doby kupuješ jenom tenhle jogurt, protože jíst ho je pro tebe potěšení. Znamená to, že jsi zmanipulovaný reklamou?
Ale u věřících je problém v něčem jiném. Krom toho, že za důkazy považují něco, co důkazy vůbec nejsou ( aby něco bylo důkaz, musí to být jednoznačné, nezvratné a není možné ten důkaz připsat k čemukoliv jinému, než k dokazovanému jevu ), se věřící opírají jen o svoje pocity - a ty rovněž považují za jednoznačný důkaz existence boha.
Je tam ale jedno velké ale: každý, věřící nebo ne, si mohl si všimnout, že kostely doopravdy mají svoje kouzlo, které člověka přiměje se cítit zvláštně, tak nějak jinak, než kdekoliv jinde. Ale tohle je jenom lež - za ty pocity nemůže žádná nadpřirozená bytost. Stejné pocity, i mnohem silnější, se dají cítit na jiných místech - může to být při pohledu na krásný rybník, já se tak cítím, když si v noci procházím zříceninu jednoho nejmenovaného hradu, kde přes léto brigádím, nebo prostě při procházce lesem. A úplně stejně jsem se i cítil, když jsem si přestavěl svůj pokoj do své podoby.
To, co člověk cítí v kostele, není bůh, je to past, kterou na něj připravila církev pro podporu svých tvrzení. Kostely jsou neuvěřitelně dobře esteticky zvládnuté, proto se tam věřící cítí tak, jak se tam cítí.
Ale je mi jasné, že věřící toto nikdy nepřijmou, oni to tak vnímat nedokážou, jejich vlastní víra jim zakazuje vidět takové věci v trochu širším spektru. Oni totiž už jen tu myšlenku považují za hřích, kterého se nesmí dopustit - bodejť by pak nebylo nemožné dosáhnout u věřícího objektivity.
Důkazy podléhají intersubjektivní falzifikovatelnosti a verifikovatelnosti, slovo, které hledáš, je axiom. Ano, téměř každá věrouka pracuje s axiomy, stejně jako ty. Ty zpochybňuješ existenci vyššího Boha a pro uvědomělého věřícího je to totéž, jako by ti imrvére cpal do hlavy "jak můžeš vycházet z teorie relativity" nebo cokoliv podobnýho (abys mě s tou teorií nechytal za slovo). A existence Boha je v první řadě uvědomění si této existence, je to jakýsi odraz čehosi vyššího v člověku, ne vně člověka - ani ten nejzblblejší polský vesničan si nemyslí, že na obláčku sedí Pánbůh, hraje na harfu a dává mrakům pršet. Proto je logické, že svými pocity si existenci Boha obhájit lze. Ty hledáš empirický důkaz někde na obloze, ale mícháš jabka s hruškama, jde o to, že oni mají k Bohu stejný (emotivnější, to ano, ale nominálně stejný) vztah jako ty k vědě.
Ke kostelům - ano, implicitně nutné nejsou. A čemu se divíš? Když k smrti rád recenzuješ restaurace, co uděláš - přijdeš, objednáš si jídlo a pití, v duchu si promyslíš hodnocení a jdeš si lehnout, aniž by ses s někým podělil? Ne, napíšeš do novin, založíš blog, obvoláš přátele. Člověk je společenský tvor. A kromě několika asketických směrů a jedné radikálnější odnože buddhismu se do společenství shlukuje naprosto přirozeně. To nemá s pánbíčkařstvím nic společného, to je prostě a jednoduše normální. Že si tato uzavřená skupina lidí se stejným názorem postaví příbytek, není nic manipulátorského.
S tou pastí, co nastražila církev na chudáka člověka, jsi trochu paranoidní. Samozřejmě, že kostely byly navrhovány a stavěny efektivně a poplatně svému účelu, stejně jako nemocnice, školy nebo zákopy. Tak jaká past? Vždyť tam chodit nemusíš. Jeden by si podle tvé rétoriky představil chudáka nebožáka, který vleze do kostela jako čistá duše a vyleze jako zombie s vymytým mozkem.
Zkus si přečíst nějakou kratší práci od Eliadeho - přesně o tomhle, o efektivitě stavby náboženských obydlí a o sakralizaci a profanaci prostoru napsal dobrou knížku, srozumitelnou a jako úvod do problematiky ideální. Můžu ti to poslat.
Abychom ale nezahltili databáze lameru touhle diskuzí, rád bych vám dvěma poděkoval za celkem zajímavou diskuzi a tímto ji ukončil, pakliže nemáte námitek.
Prostě to, že člověk dokáže do své víry vnést něco svého, mi přijde jako náznak toho, že umí aspoň trochu myslet a nenechá se jen tak zmanipulovat. Toho si cenit dokážu. Ale opravdu nedokážu ctít lidi, kterým někdo řekne "zaštěkej" a on nejen, že zaštěká, ale ještě k tomu padne na všechny 4 a kroutí zadkem.