Přemýšlím nad tím, jak to jednoslovně vystihnout a nemůžu na nic přijít...

Tak existujou bublinkové obálky - zevnitř je taková ta bublinková fólie jako do ní balej někdy balíky a tak, vždycky jsem si s tím vyhrál, když jsem to vymačkával. Jenže ani to není vodotěsný, protože tam je vkládací otvor, který se pak zalepí... no ale vzato kolkolem kdybych to okolo vkládacího otvoru oblepil nějakou izolepou, možná by ta obálka s nalitým tam pivem i mohla dojít :-D

Asi je to - jako vždycky - všechno v lidech. Když se máma zdravotně sesypala a byla doma, pač prakticky nechodila, párkrát jsem se s poštou šňafnul, že nezvoněj a jen házej oznámení. Samozřejmě zkoušeli, že nikdo nebyl doma, tak povídám, že máma invalidní prakticky nechodící je doma dopoledne vždy, pač sama ze schodů nesejde.
Zkoušeli, že asi usnula. Tak povídám, že to se může stát jednou, ale ne opakovaně, nám že se stalo opakovaně, že ve schránce oznámení a máma přísahala, že nikdo nezvonil.
Tak že se na to podívají. No nevím, zda se podívali, ale příště pošťačka zvonila, já náhodou byl doma, tak jí vysvětluju situaci, že má zvonit VŽDYCKY, že máma doma je, akorát jí to nějakou dobu trvá, než o berlích dopajdá k oknu a pak že se můžou dohodnout, jestli pošťačce hodí klíč a ta příjde nahoru (když to bude písemnost pro mámu do vlastních rukou, aby se nemusela vláčet na poštu) nebo hodí oznámení a vyzvednu to na poště já na průkaz zmocněnce.
No a od té doby to šlo, zřejmě i proto, že jsem tenkrát nebydlel čistě na sídlišti, ale v ulici rodinnejch domků, paneláky byly až o pár set metrů dál, takže se nám tam střídaly dvě pošťačky, který už znaly svý lidi, takže od té doby fakt poctivě zvonily a dokonce i zašly za mámou až do bytu, když jsem nebyl doma, abych otevřel a měla podepsat převzetí.
Takže to je všechno o lidech, musím přiznat, že tady na tom sídlišti pošťačky poctivě zvoněj, zaklepat to radši na dřevo :-)