Detail hlášky #33075
<a> Tak tatík přišel z třídních schůzek. Začal na mě řvát jakej jsem debil, že se neučim, a tak... Po chvilce přišla mamka zjistit co je to za řev a otec jí seřval taky a v zápětí se jí zeptal: "A to se mě ani nezeptáš co tomu blbovi vychází?" Mamka se takovym roztřesenym hlasem zeptala co mi teda vychází a otec jí na to řekl: "Ani se neptej" a odešel do hospody.
Informace o hlášce
Diskuze
Seřvání dejme tomu, ale jak říkáš... ten zbytek neustál. Ale tak doufejme, že se u piva uklidnil a večer či třeba druhej den už to doma řešili s chladnou hlavou...
Ono taky nevíme, jestli dotyčný má mizerné známky proto, že má školu na salámu nebo že to přes veškerou snahu prostě líp nedává. V prvním případě je "seřvání" tak nějak pochopitelné, v případě druhém už ne.
Nikomu není příjemné, když na něj někdo řve, zvláště když je to rodič. Sice v tom chatu vypadá, že je v klidu, ale troufám si tvrdit, že když na něj otec řval do smíchu mu nebylo.
Alespoň si to zapamatuje. Řev v kombinaci s trestem je poměrně slušná motivace, aby se věci hnuly. Jestli má dítě svoje rodiče na háku, tak si opravdu nezaslouží nic jiného než permanentně cepovat, dokud nepochopí, že tudy cesta nevede,...
Na co se s ním párat ve stylu americké volné výchovy,... Jedno, dvě varování a pak srovnat.
Co s potomkem, kterej mě jakožto rodiče má v prdeli?
No dobře, synáčku/dceruško.
Nezajímám tě? Máš mě jako rodiče v prdeli?
No tak jo!
Tak ty nezajímáš na oplátku mě, aby sis uvědomil/a, že zadarmo se nebydlí!
Chceš tu bydlet?
Ano, můžeš.
Ale budeš přispívat na náklady s bydlením a jestli se ti to nelíbí, odstěhuj se do svého.
Jo a jestli chceš jíst, tak na jídlo budeš taky přidávat, jinak... dak sis to lednice něco?
Nedal?
Tak co ji otevíráš?
Je to pár měsíců, co jsme tohle téma řešili v kanceláři. Jak probíhala výchova. Žádné domlouvání, žádné přemlouvání. Upozornění, pak trest,... Párkrát ses nepoučil a po pár nápravných už stačilo rodičům se jen křivě podívat a už člověk věděl, že tudy cesta nepovede. I pokud ti bylo -náct, tak se to dalo ukočírovat.
A mělo to svoje výsledky, každý věděl, kde je jeho místo a co se smí a co ne. Ne jak ta "úžasná" výchova, dítě je květinka na kterou se nesahá, netrestá, protože se musí rozvíjet. Rozvíjet sám se může, až to nebude nevychovanej povalečskej harant, ale až bude se chovat jak se od něj čeká nebo jak říkáš až si na sebe bude vydělávat sám.
O volné výchově ani nemluv. Některé takhle "volně vychovávané" děti jsou schopny poslat dospělého do háje, že to, co chce, prostě neudělají, protože se jim nechce. Já tohle jako dítě říct, tak se mi otočí kousavý dozadu či budou následovat jiné tresty, to podle toho, komu z příbuzných bych to řekl, ale zastánci volné výchovy začnou s dítětem diskutovat nebo dokonce lítat po psychologách, kde udělali ve výchově chybu.
Ovšem kdyby jim doktor řekl, že ta jejich volná výchova je až moc volná a chce to vytyčit hranice, řeknou si něco o blbcích, protože vymezení hranic omezuje dítě v rozvoji a začnou hledat doktora "lepšího", protože svého andílka omezovat nenechají...
Jo, ti volnomyšlenkáři s rozvíjejícím dětmi, co jim přerůstají přes hlavu mají pocit, že je to pro dítě ponižující. Já jsem se nikdy ponižovaný necítil, cítil jsem se trestaný a právem.
Bože můj, tuhle výchovu přežilo tolik generací a děti a má výsledky. Proč zavádět americký liberální novoty, co jsou úplně na hovno. Dost děti to přežilo. Bože můj je to dítě, sice bude chvíli naštvané, ale aspoň se naučí, kde je jeho místo a že život není fér a nemůže si dělat co chce, kdy chce.
To jsem se před spaním zase pěkně sám nasral. :D Mám to zapotřebí? :D
Sakra to je takovej problém dítě drapnout a odnést, aby se nezdržoval provoz? Maximálně bude chvíli hysterčit, ale v tu chvíli to je dmsn nejlogičtější řešení.
Kravka nééé, začne dvouletému dítěti vysvětlovat, proč má jít dál... no blbá jak troky.
Požádal jsem tě, ať o víkendu ppsekáš trávník, vyflákl ses na to? Tak na to nakluš hned teď a nezajímá mě, že se chceš koukat na fotbal (například). Koukat se budeš až to posekáš a že uvidíš tak možná posledních deset minut? Tvůj problém, přiště už se na slíbené nevykašleš.
Taky jsme s mámou fungovali tak, že řekla "o víkendu udělej to a to" a už neřešila, jestli to udělám v sobotu dopoledne nebo v neděli večer. Řeklo se o víkendu, tak nadávej až jestli to v pondělí ráno nebude hotový.
Ale taky si k tomu musela dospět, že "o víkendu" může klidně znamenat v neděli večer a nemá mi v sobotu několikrát připomínat, jestli "jsem nezapomněl", pač se akorát naštvu, že snad nejsem blbej a vím co jsem slíbil a just to nechám na neděli večer (to se jednou fakt stalo) :-)
Víkend je víkend, pokud něco chceš mít hotový v sobotu, řekni "v sobotu" :-)
A taky to fungovalo. Ze začátku boje, než se to "vyjasnilo" a pak to šlo v pohodě. I proto, že jsem sám věděl, že kdybych se na slíbené vybodl, máma si nenechá ujít příležitost mě pak nechat vycukat - například by mě v sobotu v sedm vzbudila a nakluš na to okamžitě, nějaký "po obědě" mě nezajímá, už jednou jsi slíbil, že to uděláš, zapomněls (nebo se na to vyprd), tak to uděláš teď hned.
Takže bylo i v mém zájmu, abych termín, do kterého jsem slíbil, že to bude hotový, dodržel - a o to mámě šlo. Ani to "vzbudit mě v sedm ráno a mazej to udělat" dělat nemusela, stačilo, že jsem dobře věděl, že je toho schopná a nehodlal jsem to riskovat :-)
Odkejval jsem to a poté, co mi v sobotu odpoledne asi potřetí připomněla, kdy to půjdu vytřít, tak už jsem se ozval, že "jsem slíbil, že o víkendu a to je i neděle, nech mě a nadávej až ve chvíli, kdy to v pondělí ráno nebude hotový" a najust jsem šel vytírat v neděli někdy v deset večer. Termín jsem dodržel, udělal jsem to o víkendu, takže máma nemohla nic říct, krom brblání, že jsem ještě větší cvok než si myslela a od té doby už mi termíny (asi radši) nepřípomínala :-)