Detail hlášky #2270
2 příspěvky v diskuzi
<Filip> uz si ji pripravil o panictvi?jesltli reknes ze ne tak ti neverim
<zitl> ne
<zitl> kdyztak o panenstvi :D
Komentář: fakan se vyptava
Informace o hlášce
Diskuze
Nebo někoho, kdo zrovna přemýšlí, jakého pohlaví dneska je.
Tyhle transgender fluidy nebo jak se tomu nadává, dneska se to cítí ženou, zítra mužem, pozítří ani jedním ani druhým... co to je, tohle?
Nechci se nikoho dotknout, ale tohle mi přijde jako důkaz toho, že se lidi mají až příliš dobře, když mají čas přemejšlet o takovejchhle věcech... existovalo tohle za našich prababiček, kdy se makalo od nevidím do nevidím, aby bylo co do huby?
A pokud existovalo, proč o tom nejsou zmínky?
Protože na nějaké přemejšlení "jsem chlap, ženská, ani jedno, nějaké páté, osmé, patnácté či sto padesáté šesté pohlaví?" prostě nebyl čas, protože "mazej na pole, nebo nebudem mít co do huby"?
Kouknu se do trenek/kalhotek a vidím, co jsem.
Pamatuju si, že ve školce, když jsme měli něco vyrábět z barevných papírů a kluci měli modré a holky růžové, chtěl jsem vždycky růžovej.
Soušky (tenkrát) učitelky to vždycky okecaly "no když budeme mít, dáme ti ho, my to máme rozpočítaný na holky a kluky". Obvykle se ten růžovej našel.
Nikdy nikdo neřešil, jestli nejsem v pěti letech zakuklená buz... zakuklenej gay, prostě se to nechalo bejt. Chce růžovej, máme, dáme mu ho.
A teď jsem naopak VYHRANĚNEJ heterák, s chlapem akorát tak na pivo a tam pokecat... dneska předpokládám, že by pančelky začaly řešit, jak to mám se sexuální orientací, když jako kluk chci růžovej krepák... pokud by si vůbec dovolily to takhle dělit, že kluci modrej a holky růžovej a neměly radši pro třicet dětí třicet růžovejch krepáků a třicet modrejch, co zbyde, to zbyde, hlavně ať si děti vyberou dle chuti?
Co kdyby to nějaké dítko řeklo doma, že je kluk a dostal modrej papír i když chtěl růžovej/a vice versa a aktivní rodič z toho udělal tartas? :-(
Tyhle transgender fluidy nebo jak se tomu nadává, dneska se to cítí ženou, zítra mužem, pozítří ani jedním ani druhým... co to je, tohle?
Nechci se nikoho dotknout, ale tohle mi přijde jako důkaz toho, že se lidi mají až příliš dobře, když mají čas přemejšlet o takovejchhle věcech... existovalo tohle za našich prababiček, kdy se makalo od nevidím do nevidím, aby bylo co do huby?
A pokud existovalo, proč o tom nejsou zmínky?
Protože na nějaké přemejšlení "jsem chlap, ženská, ani jedno, nějaké páté, osmé, patnácté či sto padesáté šesté pohlaví?" prostě nebyl čas, protože "mazej na pole, nebo nebudem mít co do huby"?
Kouknu se do trenek/kalhotek a vidím, co jsem.
Pamatuju si, že ve školce, když jsme měli něco vyrábět z barevných papírů a kluci měli modré a holky růžové, chtěl jsem vždycky růžovej.
Soušky (tenkrát) učitelky to vždycky okecaly "no když budeme mít, dáme ti ho, my to máme rozpočítaný na holky a kluky". Obvykle se ten růžovej našel.
Nikdy nikdo neřešil, jestli nejsem v pěti letech zakuklená buz... zakuklenej gay, prostě se to nechalo bejt. Chce růžovej, máme, dáme mu ho.
A teď jsem naopak VYHRANĚNEJ heterák, s chlapem akorát tak na pivo a tam pokecat... dneska předpokládám, že by pančelky začaly řešit, jak to mám se sexuální orientací, když jako kluk chci růžovej krepák... pokud by si vůbec dovolily to takhle dělit, že kluci modrej a holky růžovej a neměly radši pro třicet dětí třicet růžovejch krepáků a třicet modrejch, co zbyde, to zbyde, hlavně ať si děti vyberou dle chuti?
Co kdyby to nějaké dítko řeklo doma, že je kluk a dostal modrej papír i když chtěl růžovej/a vice versa a aktivní rodič z toho udělal tartas? :-(
Registrace i obnova hesla už fungují, veledík vedení! Dračice a další - vraťte se :-)