Profil uživatele „Jukken“

Kontakt

O uživateli

Arcikancléř nervózně zabubnoval prsty na stolní desku. Mrtví lidé, kteří se nám, potulují kolem - to je velmi nehygienické, řekl. Jiná pověst - právě ta, kterou si vyprávějí mágové - říká, že válku nakonec ukončili sami mágové, sešli se a jednáním vyřešili své nesváry, aby v zájmu lidstva došli ke smíru. Tahle pověst byla všeobecně přijata jako pravdivý popis událostí, i když ve skutečnosti působí stejně důvěryhodně jako olověný záchranný pás. Pravda vyděsí - hlásá titulek Pravda vyděsí?- ptá se seržantka Angua. Vítězí. To je jen tiskařská chyba, odpověděl jí Mikuláš krátce. Vaverka se s výkřikem elfové! vrhl napříč místností k myší díře a zmizel. Co budeme dělat? rozhlížel se Dvoukvítek. Zpanikaříme? navrhl Mrakoplaš s nadějí. Výsměšek byl pro management tím, čím byl pro betlémský spolek hrajících si dětí král Herodes... No ve skutečnosti tady Oktávo není, tedy jaksi on tady ve skutečnosti není, odpověděl tentýž hlas pomalu. Ale vy ano? ujišťoval se Mrakoplaš tím nejnevinnějším tónem, na který se zmohl, a šklebil se při tom jako nekrofil v márnici. Ale teď si [Smrť] začal pobrukovat veselou písničku, rozvernou jako hromadný hrob morových obětí. Jeho první vzpomínky byly spojeny s dědečkem, který ho nutil opakovat žerty a vtípky zpaměti a každou řádku mu vtloukal do hlavy řemenem. Řemen byl ze silné kůže, a přestože byl pošitý rolničkami, nebylo to nijak veselé. Třída se právě učila o jakémsi povstání, kde šlo o to, že nějací sedláci už nechtěli být sedláky, a protože šlechta zvítězila, přestali být sedláky mnohem dřív a rychleji, než si přáli Říci, že mágové jsou od přírody zdravě soutěživou sociální skupinou, by bylo stejné, jako prohlásit o piraňách, že jídlo jen tak oďobávají. Albert zabručel. Víš co se stane klukům, kteří jsou zbytečně zvědaví? Mort chvilku přemýšlel. Ne, řekl nakonec. Co? Chvilku bylo ticho. Pak se Albert narovnal a řekl: K sakru, já taky ne. Ale asi jim někdo odpoví, a dobře jim tak. Někteří námořní dobrodruzi, kteří si hráli s vajíčky tak dlouho, až z toho zhloupli a vypravili se hledat protinožce, udělali tragickou zkušenost. Zjistili, že vzdálené lodi, které vypadají, jako když se ztrácejí pod Okrajem světa, se opravdu ztrácejí pod Okrajem světa. Někteří z pirátů si vysloužili nesmrtelnost svou nesmírnou krutostí a k smrti odvážnými kousky. Jiní tím, že nashromáždili obrovské bohatství. Náš kapitán se už kdysi dávno rozhodl, že si získá nesmrtelnost jednoduše tím, že neumře. Výsměšek spokojeně mlaskl. No, musím říct, že my tady v Ankh-Morporku dobře víme, co se dává do dobrého piva, poznamenal. Mágové přisvědčili. Oni to taky věděli. Proto pili gin s tonikem. Rozhlédla se po pokoji. Prkna podlahy už byla na poloviční cestě do říše kompostu. Závoje pavučin na stropě se černaly sazemi z krbu. Možná by se v takovém domě dalo začít s velkým úklidem, kdyby člověk vzal do ruky krumpáč a lopatu, ale mnohem lepší by byla krabička sirek. Myslím, že mi někdo dupl na klobouk. A co má být? Já ho za celou tu dobu nesundal z hlavy. Hilta na ni vrhla zmatený pohled, pak vylezla na své koště a vystoupala pomalu a nejistě do stínů mezi komíny. Kdyby košťata byla auta, tohle by byl trabant s vyraženým okýnkem. Vy jste se musel zbláznit! Výsměšek se pokusil zatvářit tak důstojně, jak mu to současná situace a vzhled dovolovaly. Pamatujte si člověče, že jsem váš arcikancléř! Když chcete trvat na formalitách! Vy jste se musel zbláznit, arcikancléři! Dvoukvítek byl turista, první v dějinách Zeměplochy. Slovo turista Mrakoplaš považoval za ekvivalent slova idiot. Bedna těžce přistála na hromadě listí, ze dna vystrčila stovky malých nožiček, neohrabaně se obrátila a podívala se na šamana. Je třeba říci, že pochopitelně neměla obličej, ale i ve svém poblouznění si byl šaman strašlivě jistý, že si ho prohlíží. A nebyl to vůbec přátelský pohled. Je neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový otvor a několik děr po sucích. Ve vzduchu se také vznášel velmi charakteristický zápach Ankhu, který každému, kdo ho ucítil, vnukal myšlenku, že ho několik armád současně použilo jako pisoár a pak jako hromadný hrob. A používat démony k dosažení vlastních cílů bylo totéž jako pokoušet se chřestýšem utlouci k smrti myš. Je to taková normální reakce. Mágové si vždycky kolem sebe staví věže, stejně jako ty... jak se jmenujou ty věci, které se občas najdou na říčním dně? Žáby? Kameny? Neúspěšní gangsteři? Larvy chrostíků, ty jsem myslel, řekl Mrakoplaš. S kuřetem dokázala udělat takové věci, že kdyby se kuřata mohla sama ochutnat, byla by skoro pyšná na to, k jakému účelu byla zabita. Za skalními stěnami se rozkládalo městečko Visací Pes, kterému se nějakým způsobem podařilo uchytit se na nevelké římse zavěšené na téměř kolmé stěně kaňonu. V horách Beraní Hlavy bylo pěkných rovných míst až až, ale potíž byla v tom, že většina z nich byla položena svisle. Občané Ankh-Morporku ovšem tvrdili, že řeka byla dostatečně čistá vždycky. Argumentovali tím, že voda, která prošla tolika ledvinami, musí být čistá jako málokterá kapalina. Je pravda, že i když je zeměplošský Smrť, jak sám říká, antropomorfní personifikace, dávno už přestal používat tradičního koně-kostlivce, protože už ho unavovalo neustále cestou zastavovat a přidělávat mu drátem jednotlivé kousky, které z něj opadávaly. V Ankh-Morporku se říká, že jít se napít k Bubnu je totéž, jako byste se ponořili do Bažiny. Jediný rozdíl je v tom, že v bažině vám aligátoři nejdříve neprohledají kapsy. A měl bys vidět, co s tebou dělají na tom dalším butrraku, prohlásil papoušek s obdivným nadšením. Při tom by se ti zarručeně obrratil tentononc narruby. Mrakoplaš se podíval na vedlejší kámen. Jeho tentononc se mu obrátil naruby. Smrť pokrčil rameny a na někoho, kdo je pouhou kostrou, to bylo zvlášť působivé gesto. Rychle. musíš okamžitě se mnou. Jsi ve smrtelném nebezpečí! Proč? Protože když se mnou nepůjdeš, tak tě zabiju! Mrakoplaš si pomyslil, že pokud by se Dvoukvítek sešel s kterýmkoliv pravidelným návštěvníkem Bubnu, znamenalo by to pravděpodobně, že už svůj domov nikdy nespatří. Pokud by ovšem nebydlel někde po proudu a náhodou by neproplul kolem. Králův vlastní lékař celou tu událost prohlásil za nešťastnou náhodu. Pravda, že až potom, kdy ho navštívil Bentzen a vysvětlil mu, že pád ze schodů s vlastní dýkou v zádech může být nakažlivou chorobou zapříčiněnou tím, že někdo nevhodně otevře ústa. Tu chorobu už ostatně chytilo několik členů královské gardy, kteří byli poněkud nedoslýchaví. Vypadalo to jako malá epidemie. Zatkneme podezřelýho, seržo, prohlásil desátník Nóblhóch a předpisově zasalutoval. Podezřelého, Noby?“ Jeho, strčil Noby nohou do mrtvoly. Když je někdo takhle mrtvěj, je vždycky podezřelej. A taky pil. Zabásnem ho za to, ze je mrtvěj a dělá pohoršení na veřejnosti. Je vždy velmi užitečné stát proti nepříteli, který je připraven zemřít pro svou vlast. Znamená to totiž, že máte oba společný cíl. Mrakoplaš ustoupil. V magii byl sice slabý, ale zatím zaznamenal stoprocentní úspěch v tom zůstat až dosud naživu a nechtěl si pokazit průměr. Co se stalo? Vzpomínáš. když jsme letěli v mracích a já měl strach, abychom do něčeho nenarazili, řekl jsi, že jediná věc, do které bychom v té výšce mohli narazit, je mrak nacpaný kamením. No a? Jak si to věděl? Průsmyku se říkalo Scilliny kozy (bylo jich osm a Gander vždycky přemýšlel o tom, kdo to byl ta Scilla a jestli by se mu líbila). Ta ulice je plná lidí, seržante, střela by mohla zasáhnout nevinného člověka, dokonce i tady v Ankh-Morporku. Průměrně inteligentní člověk by rychle odhadl, že Mort a jeho zlato mají ve Stínově stejnou naději na přežití jako třínohý ježek na šestiproudé dálnici. Pamatujete si ten strašlivý vichr, co byl loni? Jedna z mých slepic snesla jedno a to samé vejce čtyřikrát po sobě.“ Jenže je to obojí magie. Když už se nemůžeš naučit jezdit na slonovi, nauč se jezdit alespoň na koni. Co je to slon? To je odrůda jezevce, odpověděla Bábi, aniž hnula brvou. Nezískala si svou pověst přírodního znalce tím, že by každému přiznala, co neví.