<a > Kamaráde, tak se ti stydim vyjít z pokoje... Jak jsem si pořídil ten bezdrátovej repráček, často na něm posloucham hudbu z telefonu, když něco dělam. Tak jsem vařil, poslouchal k tomu písničky... Teď si tak lenošim v ložnici, žena v kuchyni barví s dětma vajíčka nebo co, tak mě napadlo, že se v týhle chvíli klidu kouknu na nějaký to péčko... Na lenocha z mobilu, znáš to. Ty vole! Jsem si říkal, proč mi nejde zvuk! <b> Nene! :D Rodina si vyslelchla z repráčku, jo? :D <a> No počkej! Já s tim ještě šteloval, dával hlasitost sem a tam, zkoušel různý videa a bylo mi pořád divný, proč to slyším jen tak slaboučce, tak jako vzdáleně, i když to mam úplně odhulený :D. Pak mi to došlo no, tak jsem tu v ložnici a stydím se vyjít. <b> Nejsi v tom sám, hele :D. Včera jsem si večer dal taky na lenocha z mobilu nějaký to video, vypnu pak prohlížeč a jdu spát. Ráno na zastávce přijde mladej pár cizinců, že se prej nevyznaj v jízdních řádech a kdy prej jede šestnáctka. Tak říkám just a second, výtahnu mobil, že se jim podivam na idos... Víš, jak se ti na Lumii otevře poslední stránka, viď... <a> :D alespoň jsi zvrácence jen před cizíma, i když je to lidský... <b> To mě právě zachránilo :D. Všim si toho asi jen ten chlápek, dal rychle pusu přítelkyni, aby odved pozornost, řek thank you a aniž se dozvěděl, kdy to jede, odvlek holku pryč <a> Chlapi sobě, pěkný! Tak já jdu ven a doufám, že mě podrží syn :D