<a> šel jsem s naším psem po městě do zverimexu. štěstí, že jsem to nevzal po náměstí, ale vedlejší ulicí! naše fenka mimochodem teď dost zhubla, takže jí moc nedržel obojek. já si nasadil sluchátka, čili jsem nic neslyšel... a tak jsem šel a šel. a najednou si všimnu, že po mně lidi nějak divně koukají, ale neřeším, jsem na to zvyklý :) pár metrů před zverákem potkám našeho veterináře: on se na mě podívá, pak na "psa", pak zase na mě, oči vytřeštěný, ale jde dál (a já ho, blbec, ještě tak hezky sebevědomě pozdravil "Dobrý den!"). říkám si: "proč na mě tak koukal?!", ovšem opět neřeším. těsně před zverákem jsem zavolal na "psa": "pojď!", podívám se dolů, tam jenom obojek na vodítku, jenže nic v něm! samozřejmě jsem chytnul neuvěřitelnej výtlem, protože mi to došlo :D otočil jsem se, slzy v očích smíchy, a pes půl kilometru za mnou! musela se vyvlíknout a já si toho kvůli hudbě nevšimnul... každopádně nechci vědět, co si ten veterinář myslel.
<a> ... venčil jsem neviditelného psa, success!