<a> vrať se! já se tu sám bojim
<b> ještě deset minut... jak sám? Lenka odešla?
<a> ne, udělala nám kafe a teď týrá zvěř
<b> tak co blbneš?
<a> vžij se: kamarádka tvýho spolubydly, pro tebe naprosto neznámá holka
<a> jako správný hostitel se zeptáš zda si dá kafe/šťávu/čaj/vodu
<a> slečna odpoví, že ano, že by si dala, ale ty se nemáš obtěžovat, udělá si sama a jestli si prý taky něco dáš
<a> poněkud zaskočen náhlou výměnou rolí si objednáš kávu, usadíš se zpět k rozdělané práci a blaženě zavzpomínáš na maminku
<a> jak ti vše nosila až pod nos, aniž bys musel hnout pařátou... plynule přejdeš k rozjímání o nesporných výhodách pečující ženské ruky v domácnosti
<a> když tu se z kuchyně ozve "Od koho je káva? Od žida. A proč né ze spolku? Měli zavříno... Tahle je stuchlá či co."
<a> a to bych ještě i ustál, jenže pak prej "Babi, proč nemám dědečka?" a šíleně zlomyslný pochechtávání
<a> děsí mě, prosím prosím, pojď domů

Komentář: prej už si na byt další kamarády vodit nemám :D