Příspěvky uživatele „Zidane“

Co bylo dřív? Lamer nebo blbé ci...

Co bylo dřív? Lamer nebo blbé citace?

Starej vtip.

Když už, tos sem mohl postnout tohle, to aspoň není přepsané:

Pamatujou si, že nikdy nic nepochopějí o síle vědění, když nebudou vědět, že jodea znamená vím a že se slovíčka ani lo jodea dají přeložit jedině slovem nevím.

Vlastík Roubíčků se dostal do koncentráku. Bodejť ne. Když měl samé jedničky z češtiny a snad i z němčiny, až ho ve škole už nikdo nepovažoval za Žida a on sám taky o tom za tamté republiky už skoro nevěděl, a příliš na to spoléhal, takže před Hitlerem včas neutekl.

A jak tak Vlastík Roubíčků sedí s mnoha Židama a jinýma slušnýma lidma v koncentráku a hladoví a čeká na den, až ho oddělají, tu si najednou ten Adolf Eichmann, co mu potom po válce samotní Židé v samotném Jerušaljimu spočítali, co všechno provedl, tak si tedy ten obergruppenfuhrer Eichmann vzpomněl, že si půjde inšpicírovat zrovna ten lágr a blok, co v něm seděl taky Vlastík Roubíčků, malý Žid a velký amhorec. nevzdělanec v židovství

A on vám ten Eichmann byl strašně zvráceně důkladný Němec. Už léta, než přišel k moci, se připravoval na tejrání Židů tím, že se naučil perfektně hebrejsky, a proto myslel, že už žádným amhorcem není. A přece byl, jak hned uvidíte.

Tak když ten Eichmann stál před těmi zuboženými vězni, nestačilo mu, že se před ním třesou, ale ještě se chtěl nad ně vytahovat a samozřejmě taky nad esesáky, co s ním přišli do toho bloku. Proto ten Eichmann řekl, že si bude hrát s vězni na hru, kterou si sám vymyslel, budou prý zápasit o prvenství ve znalostech hebrejštiny.
Ať si prý vyberou ze svého středu nejmoudřejšího a nejvzdělanějšího a s ním že si bude Eichmann hrát a klást otázky, a kdo první bude tím druhým donucen odpovědět slovem Nevím, ten že prohrál.
Ale protože se prý s Židama o čest hrát nedá, protože prý žádnou nemají, že se bude hrát o plyn. Když prohraje Eichmann, že dneska nikoho na smrt odvádět nebudou, a když prohraje zástupce Židů, prosím, je mi líto, pánové, krematorium už čeká. A pak odešel, aby se na to ušlechtilé zápolení jaksepatří posilnil, a ještě řekl, že Židi mají čas půl hodiny, aby si mezi sebou vybrali toho, co je bude zastupovat.

Toseví, že se polekaní Židé hned po odchodu toho Malchamovese, toho anděla smrti, ukrutánsky mezi sebou pohádali.Ale ať se hádali jak se hádali, nemohli se dohodnout a najednou i ten nejmoudřejší z vězněných rabínů prohlašoval, že je úplný amhorec, protože se každý lekal strašlivé odpovědnosti, a byli i takoví, kteří tvrdili, že se Eichmannovi vůbec odpovídat nesmí, protože by to bylo hanobení svaté řeči. A tak přešlo devětadvacet minut a stále se ještě nedohodli.

Ale čas se nezastavil a už ukázala ručička, že doba přešla, a v tom se taky přesně na vteřinu vrátil Eichmann se svými esesáky a zeptal se, kdo tedy jménem vězňů bude zápolit. A nikdo se nepřihlásil. A už to vypadlo, že všichni půjdou na smrt, aniž se o záchranu aspoň pokusili, což bylo velice líto Vlastíkovi Roubíčkovi. Proto se najednou rozhodl a vystoupil z řady. Ausgerechnet Vlastík Roubíčků, malý Žid a velký amhorec!

A to byla pohroma pro všechny rabíny a ostatní Židy, protože přece každý v lágru věděl, jak tuze nevzdělaný je Vlastík Roubíčků. Ale už se nedalo nic dělat.
Když ten Eichmann viděl před sebou toho malýho a polekanýho Žida a když zpozoroval, jak se ostatní vězňové děsí, byl si svou hrou už docela jistý. Tak si hrál na šlechetného a řekl, že tedy první otázku má Roubíček, a ještě se jízlivě usmál, protože mu ani nenapadlo, že by mohl prohrát, což snad bylo to jediné, v čem s ním všichni, co byli kolem, souhlasili. Židi i esesáci.

Ale malý Roubíček se nedal. Zavřel oči a stál několik vteřin nehybně, jako by četl v duchu v Písmu. A skutečně to tak vypadalo a nikdo nemohl tušit, ani ten nejmoudřejší rabín, že malý Vlastík vidí před svým vnitřním zrakem něco docela jiného než svatou knihu. Po několika vteřinách Vlastík otevřel oči, hluboce se nadýchl a řekl tichým a přece jistým hlasem.:
"Tak mi tedy, pane obergruppenfuhrere, řekněte, co znamenají slovíčka ani lo jodea."
"Nevím", přeložil Eichmann okamžitě tu větičku. s velikou sebejistotou a vítězně.

V tom se zarazil, protože viděl, že se i ten nejubožejší a nejpolekanější ze všech Židů kolem musel usmát, když viděl, jak malý Vastík Roubíčků, největší amhorec mezi Židy, chytil pana obergruppenfuhrera do pasti. Eichmann samozřejmě vzteky zrudl a možná že by to dopadlo velmi zle, jenže se nechtěl shodit před svými esesáky, a proto si začal hrát na šlechetného a prohlásil, že Vlastík vyhrál, a že se proto do konce týdne nikdo na smrt posílat nebude. Pak vztekle odešel.

To dá rozum,že se Židi velice divili, kdeže se v tom malém Roubíčkovi sebrala taková síla ducha a vědění, že vyhrál v zápolení o znalost hebrejštiny. A taky se ho na to zeptali.

"To máte tak," odpověděl jim Vlastík, "když bylo nejhůř a když jsem viděl, že nám už nikdo a nic nepomůže, zavřel jsem oči, abych si vzpomněl ještě jednou na to, jak to bylo doma krásné, a taky jsem si vzpomněl na svýho děda, co chodil ještě s pentlema, a jak jsem jednou jako docela malý kluk byl u něho na návštěvě zrovna v den, kdy u něho přespal moudrý rabin Rabínovič z Haliče, který přirajzloval do Čech v nějakém svatém poslání. Toseví, že děd Meir měl k tomuto vyhlášenému mudrci velikou úctu, že chtěl využít jeho přítomnosti, proto se ho stále vyptával na nejrůznější věci a samozřejmě mu ten rabín Rabínovič taky jak se patří a sluší odpovídal. Všechno znal, všechno věděl, na všechno našel odpověď.
Až se ho najednou děd Meir ptal, co vlastně znamenají slovíčka ani lo jodea. A rabín Rabínovič odpověděl Nevím. Na taková slova rabína Rabínoviče jsem ani já nemohl zapomenout. A když jsem stál před tím Eichmannem, tak jsem si vzpomněl na tu neslýchanou odpověď rabína Rabínoviče a ptal jsem se i Eichmanna, co tedy znamenají slova ani lo jodea, a protože jsem byl přesvědčený, že když to nevěděl ani Rabín, že to Eichmann tedy určitě vědět nemůže. A taky že nevěděl."