A to takhle šógun v Japonsku potřeboval nového výběrčího daní. Měl tři kandidáty a nevěděl, kterého vybrat. I obrátil se na svého přítele, soudce Ooku, který byl široko daleko proslulý svou moudrostí. Soudce Ooka si nechal kandidáty předvolat a šógun z úkrytu jejich počínání sledoval. Ooka se prvního kandidáta zeptal, kolik je 2+2. Kandidát z hlavy odpověděl, že 4. Soudce Ooka se obrátil na druhého, a zeptal se, kolik je 2+2. Ten nenechal Ooku ani domluvit a už volal, že 4. Tu položil Ooka otázku třetímu, ten sáhl do rukávu, vytáhl počítadlo, svitek papíru, vše poctivě spočítal a zkontroloval a pak odpověděl, že 4. Na to šógun vystoupil ze svého úkrytu a otázal se soudce, kterého z kandidátu že má učinit novým výběrčím daní. Ooka ukázal na třetího řka, že ten je ten pravý, neboť i jednoduchému příkladu věnoval náležitou pozornost a pečlivě ho propočítal.

Tohle já dělám v hospodě při počítání útraty. Obvykle pingl nechápe, jak to můžu tak přesně vědět, když to ještě k tomu čtu vzhůru nohama. Inu, můžu.

Ja zirala, kdyy v drogerii slecna vzala kalkulacku, aby si spocitala kolik mi ma vratit, kdyz mam platit 336Kc a dala jsem ji 340.