Připomnělo mi, když si mi před lety kamarádka stěžovala, že ji trápí jeden spolužák či co, že si řekl, že je snad jeho majetek a kdesi cosi a pořád ji pronásleduje atd. a že se ho bojí, co kdyby jí něco udělal, že jednomu kamarádovi, který se mu znelíbil, s třemi svými poskoky zlomil ruku...tak jí povídám, že nejlepší je kopanec mezi nohy, že pokud se trefí, dá jí to dost času na útěk s křikem a pak už se dá spoléhat na to, že by někdo zasáhl - optala se mě, jestli jsem fakt kluk (znali jsme se tenkrát jen po netu), že takovéhle rady by od kluka neočekávala, že by tohle čekala spíš od holky :-)